Exchange Student [CZ] ✓

25. | Pravda

Ráno přišlo mnohem dříve, než jsem doufala, že přijde. Nerada to přiznávám, ale v Ashtonově náručí mi bylo hrozně příjemně. Ráda jsem u něj jen tak ležela, aniž bych se musela zajímat o to, jaké to mezi námi vůbec je. Bylo to, jako by se zastavil čas a na ničem jiném už nezáleželo. Byli jsme to jen my dva - obyčejná dívka a obyčejný kluk. Žádné přehnané emoce, žádné hádky. Jen klidné a ničím nerušené ticho.

„Měli bychom vstávat," zašeptám.

„Já vím," špitne na zpět, „ale mnohem radši bych zůstal tady s tebou. Nejradši bych se z téhle postele ani nezvedl, jen abych mě mohl pořád svírat ve své náruči. Zůstaň se mnou, Mikaylo."

„Musím to školy," vyhrknu nervózně.

„Nemyslím, abys zůstala v mé náruči, myslím, abys se mnou zůstala celkově. Buď mojí přítelkyní, Mikaylo," jakmile se sebe dostane poslední větu, zvednu se do sedu a zmateně na něj hledím.

„To nemůžeš myslet vážně, Ashtone," zavrtím hlavou. „Ještě včera jsi chtěl, abych byla tvoje kamarádka s výhodami."

„Jen jsem tě nechtěl ztratit. Když slyším o tom, jak skvěle ses měla s Adrianem, popadá mě nepředstavitelná vlna žárlivosti," přizná a i on se posadí, abychom si viděli do očí. „Když jsem tě tenkrát viděl s Calumem, snažil jsem se vypadat klidně. Lámalo mi srdce tě vidět s jiným, ale věděl jsem, že je to tak lepší. Pro tebe to bylo lepší."

„Ale Calum nikdy-"

„Já vím," přikývne, „ale myslel jsem si, že je. Myslel jsem si, že jsi s ním konečně šťastná. Chtěl jsem, abys byla šťastná. Já si tě nikdy nezasloužil a stále si tě nezasloužím."

„Proč mi to tedy říkáš?" špitnu.

„Abys konečně znala úplnou pravdu, kterou si tolik zasloužíš. Chci, abys věděla, proč jsem se k tobě v první řadě choval tak hnusně a proč jsem ti dělal naschvály. Pokud to tedy chceš slyšet, samozřejmě," přikývne.

„Ashtone," povzdychnu, „dobře."

„Dobře?"

„Dobře."

„Začalo už dávno, když mě opustil můj otec. Měl jsem pocit méněcennosti, obzvláště teď, když se schází jen s Lauren a Harrym a o mě už vůbec nejeví zájem. Jo, vím, že je mi osmnáct, ale pořád jsem jeho syn, víš? To dost bolí. A pak je tu Sarah, o které očividně nevíš úplně všechno, protože jinak bys jí viděla jinak. Byli jsme hodně mladí, když jsme spolu hodili. Vydrželo nám to do deváté třídy a já do ní byl vážně hodně poblázněný. Když to vezmeš z jednoho hlediska, ona nosila v našem vztahu kalhoty a já byl tenkrát úplně jiný. Nebyl jsem jako teď, neurčoval jsem směr našeho vztahu. Nechal jsem se řídit jejími pravidly. Jednoho dne mi sdělila, že mě podvedla a že je konec. Opustila mě stejným způsobem, jakým mě opustil můj otec. Z čistajasna... nečekal jsem to. Jedno lusknutí prsty a oba byli pryč," jakmile se sebe dostal tuhle část vyprávění, chtěla jsem ho sevřít ve své náruči.

„Ashtone," povzdychnu.

„Přijela jsi v nesprávný moment. Chtěl jsem tě na letišti vyzvednout, ale zapomněl jsem. To byla skutečně jediná chyba, kterou jsem udělal nevědomky. Pak jsem tě spatřil a... neumíš si představit, jak nádherná ses mi v tu chvíli jevila. Jenže jsem si uvědomil jeden krutý fakt."

„Věděl jsi, že jednou odjedu," vyhrknu. Všechno to do sebe zapadalo. Ashtonův strach z opuštění. Já měla být další, kdo ho opustí. Nyní jsem to chápala. Odstrkoval mě od sebe, aby si znovu neublížil. A já si myslela, že mě prostě nenávidí.