Exchange Student [CZ] ✓

34. | Sbohem

Vstávám ještě za tmy, i když jsem ještě stále unavená a moje tělo proti mým snahám opustit vyhřátou postel protestuje. Ledabyle po sobě ustelu a spolu s čistým oblečením zmizím v koupelně, abych se mohla pomocí studené vody probrat a zároveň si ve sprše promyslet, jestli dělám skutečně to nejrozumnější rozhodnutí. Když voda stéká po mé ztuhlé pokožce, za což viním včerejší běh, cítím i, jak mi stékají slzy po tvářích. Pravou rukou se opřu o stěnu ve sprše a nechám na sebe stékat proudy chladné vody, i když mi to není skoro vůbec příjemné. Zabalená jen do ručníku opustím sprchový kout a při pohledu na svůj odraz v zrcadle začnu pracovat na sušení svých modrých černých vlasů, které po sobě zanechávaly kapičky vody na podlaze. Jakmile je mé tělo suché, převléknu se do čistého spodního prádla a přes trup si natáhnu khaki svetr s dlouhými rukávy, jelikož to dnes venku vypadalo na spíše deštivý, než slunečný den. Nasoukám se do úzkých černých džínů a zatočím se u velkého zrcadla o 360 stupňů, abych svůj výběr oblečení viděla ze všech stran. Vlasy mám dnes sice neposedné, ale i přes to se je rozhodnu nechat volně rozpuštěné. Úplně přeskočím líčení, protože mám pocit, že by mi stejně dneska dlouho nevydrželo. Ač se mi do toho nechce, čeká mě rozhovor s Ashtonem a já mám čím dál tím větší pocit, že se to neobejde bez slz alespoň u jedné strany.

Maya stále spí, a tak si věci do kufru sbalím raději v obývacím pokoji, abych ji nevzbudila. Většinou do kufru věci jen házím, abych měla tu nepříjemnost co nejrychleji za sebou, ale později si s tím dám přeci jen trochu záležet, protože bych kufr jinak snad ani nezavřela. Mezitím, co si do kufru balím všechen svůj majetek, dovaří se mi horká voda na uklidňující černý čaj, na který jsem si dělala zálusk. Kufr nechám kufrem, zaliju pytlík s čajem horkou vodou a přihodím do něj plátek citrónu, zatímco se čaj louhuje. Použitý pytlík vyhodím do odpadkového koše a s horkým čajem, od kterého stále stoupá pára, vkročím na terasu. Usadím se do křesla a zahledím se do dálky. Vidím jezero, od kterého stoupá mlha podobně, jako stoupá pára od mého čaje. Chabě se usměju a napomenu se, že jsem neměla šanci si v jezeru ani zaplavat. Ne, že by na to stejně bylo vhodné počasí.

Popíjím čaj v naprosté tichosti, hledím na krajinu před sebou a naprosto se uvolňuju od všeho stresu, který mě během posledních dnů naplnil. Už nezáleželo na soutěži, na kterou jsem se tolik těšila, protože neexistovala možnost, že bych se jí mohla zúčastnit. Neexistovala vlastně vůbec šance, že bych v Melbourne zůstala, i přes to že jsem tu navázala spoustu nových vztahů a přátelství. Maya je snad tou jedinou kamarádkou, kterou jsem kdy měla. Udělala jsem dobře, že jsem se jí na začátku otevřela, i když se mi zdála dost nesmělá. Protože ve vší podstatě byla Maya vážně úžasná a pomohla mi v mnoha prekérních situacích. Michael na druhou stranu byl pěkný oříšek a mě dalo hodně práce se s tímhle člověkem vůbec spřátelit, protože mi to nebylo přáno. Ke konci dne to byl však taky on, kdo mi vždycky hlídal záda. A Luke? Měla jsem mu věnovat více pozornosti, protože to nebyl jen Ashtonův povedený kamarád, ale i naprosto úžasný kamarád a přítel, kterého Michael potřeboval.

„Mikaylo?" zaslechnu známý hlas a prudce vyskočím z křesla. Jakmile se nakloním přes zábradlí z terasy, spatřím známou kudrnatou hlavou mého přítele Ashtona a jeho nejistý úsměv.

„Ahoj," pozdravím ho. Zapomněla jsem, že spolu s Lukem obývá chatku přímo naproti mně, takže mě pravděpodobně viděl, jak sedím na terase, tudíž se mě rozhodl navštívit. Není třeba zmiňovat, že můj hlas nezní dvakrát dobře. Je nakřáplý a nevrlý, protože Ashton není člověk, po kterém by moje srdce a rozum toužily. Ani jeden ho tu nechtěl a já? Já nebyla dostatečně silná na to, abych mu dala sbohem a řekla mu, že je asi čas, abychom to ukončili. Protože i přes to všechno jsem to stále milovala. Ač to zní pošetile, milovala jsem ho.