Exchange Student [CZ] ✓

10. | Hrozně mě pleteš

Calum mě odvezl domů, za což jsem mu byla nesmírně vděčná. Rozhodně jsem nechtěla jet autobusem v devět hodin večer, když už se venku začínala dělat tma. Navíc jsem taky nechtěla vyděsit Anne, která nevěděla, že budu ve městě. S mým příchodem domem panovalo ticho, což mě trochu překvapilo. Nahlédla jsem do obývacího pokoje, ale bylo v něm stejné ticho jako v chodbě. Stejné to bylo i v kuchyni s výjimkou vzkazu na ledničce.

Snad jsi domů dorazila v pořádku. V ledničce máš něco k večeři. O dvojčata si nedělej starost, dala jsem je spát ještě před tím, než jsem odešla do práce. Kdybys něco potřebovala, požádej o to Ashe. Je u sebe. – Anne.

Nad jejím drobným vzkazem jsem se musela usmát. Přišlo mi hrozně hezké, jak se o mě zajímala, i když jsem pro ni byla úplně cizí člověk. Donutilo mě to přemýšlet o mé vlastní rodině, se kterou jsem nemluvila tak dlouhou dobu. Začalo se mi po nich moc stýskat. Z kapsy jsem vyndala svůj mobil a vytočila matčino číslo.

„Zlato?" zaslechla jsem matčin hlas, což mi vehnalo slzy do očí. „Jak se máš?"

„Nevzbudila jsem tě, nebo neruším? Promiň, pořád nejsem zvyklá na ten časový posun," přiznala jsem a nervózně si prohrábla vlasy. „Kolik tam vlastně máte hodin?"

„Zlato," zasmála se, „je tady odpoledne," odmlčela se, „konkrétně kousek po jedné. Ale radši mi řekni, jak se máš, jaká je tvoje rodina a tak. Nesmíš vynechat žádné detaily!"

„Dobře, mami," sevřela jsem mobil mezi ramenem a tváří. Potřebovala jsem si z ledničky vzít jídlo a jít do svého pokoje, kde bych měla soukromí. V ledničce jsem našla obložený sendvič, který jsem si automaticky vzala. Páni, vypadal úžasně. Položila jsem si ho na talířek a vydala se do svého pokoje. Na chodbě se ozývalo tlumené drnkání na kytaru, což upoutalo mou pozornost. „Vydrž chvíli, zavolám ti později," řekla jsem šeptem do mobilu a v rychlosti si odložila jídlo na noční stolek. Mobil jsem odhodila na postel a šla se podívat k Ashtonovu pokoji. Nenápadně jsem nakoukla do jeho pokoje.

Ashton seděl na své pokoji s kytarou v klíně. Drnkal na ní melodii nějaké písničky, která mi byla hodně povědomá. Co mě však zaujalo mnohem víc, byla jeho postava. Ashton na sobě totiž neměl žádné tričko a já tak mohla obdivovat jeho svaly.

Přistihla jsem se, jak se usmívám. Své myšlenky jsem okamžitě utnula a přitiskla se blíž ke zdi, aby mě nepřistihl, jak ho sleduju. Mezi námi to teď totiž nebylo dobré a já nechtěla, abychom se pohádali ještě kvůli tomuhle.

Honey, honey
I can see the stars all the way from here
Can't you see the glow on the window pane?
I can feel the sun whenever you're near
Every time you touch me I just melt away

Písničku, kterou Ashton začal zpívat, jsem poznala okamžitě. Nikdy jsem sice nebyla velký fanoušek Beyoncé, ale na jejím hlase bylo něco kouzelného, až skoro magického. Ale Ashtonův hlas v tuhle chvíli dokázal přebít všechno, na čem Beyoncé ty roky pracovala. Jeho hlas byl absolutně perfektní.

Now everybody asks me why I'm smiling out from ear to ear.
(They say love hurts)
But I know
(It's gonna take the real work)
Nothing's perfect, but it's worth it after fighting through my fears
And finally you put me first

Baby it's you.
You're the one I love.
You're the one I need.
You're the only one I see.
Come on baby it's you.

Přišlo mi, jako by Ashton do zpěvu dávat všechny své emoce. Něco mě nutilo si myslet, že Ashton tuhle písničku buďto vzal skvěle, nebo byl do někoho doopravdy zamilovaný. Druhá možnost se mi ani trochu nelíbila. Nechtěla jsem, aby byl zamilovaný do někoho jiného.