Exchange Student [CZ] ✓

12. | Rande na pouti

Na rande s Ashtonem jsem se opravdu těšila, ale na druhou stranu jsem z toho byla strašně nervózní. Nikdy jsem na žádné opravdové schůzce nebyla, a tak jsem si nebyla úplně jistá, jak se mám k Ashtonovi chovat. Měla bych ho hodně držet za ruku a mluvit s ním, jako bych na žádném rande nebyla? Nebyla jsem si úplně jistá, co bych měla dělat, a tak jsem se rozhodla, že to prostě nechám osudu a budu se chovat úplně normálně.

„Jsi hodně naštvaný?" zeptala jsem se Ashtona, když jsme spolu kráčeli ke skříňkám, protože já v té své měla schovanou bundu, kterou jsem teď potřebovala. „Vím, že Michaela nemáš zrovna v lásce."

„Vadí mi to," zavrčel a já přikývla, „ale na druhou stranu se na tebe nemůžu zlobit."

„Vážně?" zeptala jsem se překvapeně. Nečekala jsem, že ohledně toho bude takhle v klidu. Myslela jsem, že bude tak naštvaný, že naší schůzku zruší, a raději půjde někam s jeho přáteli.

„Nemám ho rád a ty to víš," řekl a já ho chytla za ruku, kterou ke mně nenápadně natáhl, „ale na druhou stranu mám zase až moc rád tebe."

Ashtona slova mě překvapila a já nevěděla, jak na mě reagovat. Proto jsem se jen hloupě usmála a přikývla, čemuž se Ashton zasmál. Propletl si se mnou prsty a věnoval mi drobný úsměv, kterým mě málem položil na kolena.

„Omlouvám se, jestli jsem tě postavila do blbé pozice," řekla jsem po chvíli, když jsem si v hlavě ujasnila, co bych v tuhle chvíli chtěla říct. „Jen jsem jednala ve jménu našeho sboru, víš? Michael umí zpívat a mě napadlo, že by bylo super ho ve sboru mít. Navíc to snižuje to děsivé číslo lidí, kteří nám ještě chybí, na dva."

„Já vím," přiznal, „jen bych si přál, aby sis o tom se mnou nejdřív promluvila."

„Dobře," řekla jsem okamžitě, „příště si s tebou nejdřív promluvím, než udělám nějaké zásadní rozhodnutí, ano? Udělala jsem chybu a jsem si toho vědoma."

„Fajn," pousmál se a políbil mě na čelo, „vezmi si bundu a půjdeme, jo?"

„Dobře," řekla jsem po chvíli a otevřela svou skříňku. Dala jsem do ní učebnice z dneška a vzala si bundu, která ve skříňce visela na bílém ramínku. Ashton mi podržel batoh, abych si jí mohla obléknout. Jakmile jsem si jí oblékla, vzala jsem si batoh a skříňku zamkla.

„Kam vlastně půjdeme?" zeptala jsem se zvědavě.

„Uvidíš," řekl tajemně a znovu mě chytl za ruku, „ale slibuju, že se ti to bude líbit."

Ashton nasedl za volant a pustil se do řízení. Stále mi nechtěl říct, kam mě bral, i když jsem ho ptala snad tisíckrát. Neměla jsem moc ráda překvapení, a tak mě tímhle svým tajnůstkařením akorát vyděsil. Když Ashton však konečně zaparkoval a otevřel mi jako správný gentleman dveře, nestačila jsem se divit údivem, kam mě vlastně vzal.

„Proč jsi mě sem vzal?" zeptala jsem se okamžitě. „To jsi věděl, jak mám poutě ráda, nebo jsi to jenom tipnul?" zeptala jsem se zvědavě při pohledu na obrovskou pouť, která mě lákala svými atrakcemi.

„Věděl," řekl s úsměvem a já byla překvapená, jak dobře mě znal. „Abych byl kompletně upřímný, zeptal jsem se na to tvých kamarádek. Maya mi to řekla."

„Páni," vydechla jsem, „hodně ti na téhle schůzce záleží, co?"

„Jo," souhlasil, „chtěl jsem, aby to bylo perfektní."

Naklonila jsem se k němu a políbila ho. Ashton mě chytl za boky a přitáhl si mě k sobě ještě blíž, pokud to ještě šlo, a polibek tím prodloužil. Když jsem se od něj odtáhla, s úsměvem na mě hleděl a vypadal hrozně šťastně.