Exchange Student [CZ] ✓

26. | Výběrové kolo

Výběrové kolo bylo už za dveřmi a nám chyběly už jen doladit detaily, abychom si mohli oddychnout od náročné práce. Trénovali jsme vážně tvrdě, abychom byli se svou prací spokojeni a většina z nás i spokojena byla, jen já si pořád nebyla jistá. Každým dnem jsem byla čím dál tím nejistější, i když mi všichni říkali, že jsme na soutěž dobře připravení. Duet jsme s Ashtonem trénovali snad alespoň třikrát denně, ale já si přála, abychom to dělali častěji. Měla jsem zlý pocit, že to zkazím. Mohlo mi vypadnout jen jediné slůvko a náš potencionální postup do regionálního kola mohl být tentam. Byla to sice jen soutěž, ale pro mě to bylo mnohem víc. Miluju zpěv a miluju lidi, se kterými na něčem takhle velkém spolupracuju. Chtěla jsem, abychom vyhráli jako tým.

Termín soutěže byl dneska a já nikdy nebyla vystrašenější.

„Uklidni se," řekne mi Ashton a položí mi ruku na rameno, čímž mě trochu uklidní. Společně jsme stáli před žlutým autobusem, který nás měl odvést na místo konání dnešní soutěže. Před očima se mi hemžila všemožné scénária, která se nám mohla stát. Soutěžit mělo pět sborů a museli jsme být alespoň druzí, abychom postoupili dál.

„Slyšela jsem, že tam budou loňští vítězové," řeknu se sklopeným pohledem. „Ashtone, jak bychom mohli mít vůbec šanci? Účastníme se poprvé, jsme nováčci. Všichni na nás budou takhle hledět."

„Uklidni se, jo? Je to především zábava," chytne mě okolo pasu a já si opřu hlavu o jeho rameno a pokračuju v čekání na ostatní členy našeho sboru, kteří ještě stále nepřišli.

„Máme už jenom pět minut," poznamenám nervózně.

„Mikaylo," řekne Ashton se smíchem, „začínáš být naprosto paranoidní. Vždyť jsi trvala na tom, abychom měli předstih. Proto tu jsme jako první. Ostatní mají ještě spoustu času," ujistí mě.

„Máš pravdu, jsem úplně pitomá," zamumlám. „Jen mám hrozný strach, víš? Vystupujeme už jako druzí, což je neuvěřitelný nátlak. A víš, po kom vystupujeme? Po loňských vítězích, po Slavících."

„Slavíci by ti neměli dělat žádné starosti," snaží se mě uklidnit, „jsou to děsně nepříjemní lidi, kteří touží jenom po výhře. Slyšel jsem, že je většina dnešní poroty nemůže ani vystát. Jsou tak arogantní. Ale my šanci máme, Kaylo. Zazáříme naším duetem, rozhoupeme dav a náš mix Bad Blood a Don't Stop me now bude naší vstupenkou do regionálního kola."

„Někdy tě vážně miluju, víš to?" řeknu a nechám se jím přitáhnout do pevného a zároveň uklidňujícího objetí. Přesně tohle jsem potřebovala, aby mě uklidnil. Jeho slova byla úžasná a já věděla, že má alespoň částečnou pravdu. Kdyby jí neměl a my nevyhráli, svět se nezhroutí. Alespoň doufám.

„Vím," odvětí sebevědomě a já do něj s úsměvem šťouchnu, což ho ještě více pobaví. Chvíli takhle spolu jen stojíme a čekáme, až přijdou ostatní členové našeho sboru. Místo toho ale přijde někdo, koho jsem nemyslela, že ho dneska uvidím. Adrian.

„Omluv mě," odtáhnu se od Ashtona a s drobným úsměvem pospíchám za Adrianem, abych ho řádně přivítala. Přispěchám ho jeho objetí a nechám je jim pevně obejmout. „Co tady děláš, Adriane?" zeptám se překvapeně. Nečekala jsem, že ho uvidím.

„Přišel jsem ti popřát hodně štěstí v soutěži, ale jak je vidět, už ho nepotřebuješ," poznamená a já se od něj odtáhnu, abych viděla výraz na jeho tváři. Netváří se nijak naštvaně, vlastně se tak trochu usmívá. „Budu hádat, že se to mezi vámi vyjasnilo?"

„Mohl bys to tak říct," řeknu s úsměvem, který nedokážu skrýt, „konečně byl upřímný, víš? Udělal krok vpřed a tím nám dal šanci. Myslím, že by to tentokrát už konečně mohlo vyjít."