Exchange Student [CZ] ✓

31. | Tajný vztah

Probudí mě zběsilé bušení na vchodové dveře a já div šokem nespadnu z postele. Prudce otevřu oči a odkryju ze sebe slabou deku, která celou noc přikrývala moje tělo a spustím nohy na chladnou zem. Maya stále leží ve své posteli a já se ji rozhodnu nebudit, i když bych asi měla. Místo toho vyrazím z ložnice do chodby a následně i ke dveřím, které prudce otevřu. Znaveně si zívnu a promnu si oči, až díky čemuž jsem schopná ostře spatřit narušitele svého spánku.

„Nerad tě budím, Irwinová," ozve se Lukův hlas a já se na něj zamračím, „ale za deset minut máme první bod našeho dlouhého programu a myslím, že bys nechtěla přijít pozdě."

„Jo, jasně," povzdechnu si, „díky za upozornění, fakticky si cením toho, že nenecháš mě a Mayu přijít pozdě, protože mi můžeš věřit, že bychom se dobrovolně v tuhle nelidskou hodinu nevzbudili," řeknu pobaveně a rovněž to myslím smrtelně vážně, protože jsem se opravdu ke vstávání neměla.

„V pohodě," řekne s úsměvem a otočí se k odchodu. Ustoupím ode dveří, abych je mohla zavřít, ale Luke se na poslední chvíli otočí. „Ehm, pozdravuj ode mě Mayu a buď tak hodná a vyřiď jí, že mě ten včerejšek fakt mrzí," s těmito slovy mě zanechá překvapeně stát na pomezí dveří a nechápavě za ním hledět.

Svraštím obočí, zabouchnu za sebou dveře a vykročím směrem k ložnici, abych svou kamarádku probudila. Jakmile vstoupím do ložnice, dojdu k blondýnčině posteli a jemně zatahám za její přikrývku. Chvíli na ní jen oněměle zírám, protože vypadá vážně nevinně, když jen tak nehybně leží. Po chvilce to už však nevydržím a jemně jí oslovím jménem. Ošije sebou a přitáhne si k sobě deku, kterou jsem jí stáhla. Protočím očima a prudce jí deku stáhnu.

„Vstávej, Šípková Růženko," řeknu pobaveně a sama přejdu ke své části skříně, ve které se začnu přehrabovat. Zasměju se, když se místností rozezní Mayino naštvané povzdechnutí a následně i dopad jejích bosých nohou na chladnou podlahu. Co se týče mě, tak já popadnu první čisté spodní prádlo, které mi padne pod ruku, a zároveň se chopím i čistě bílého trička a pohodlných černých legín. V tuhle dobu mi nešlo o vzhled, ale o pohodlnost. Navíc si nejsem jistá, co si pro náš profesorka Jennifer Tannerová připravila.

Po rychlé sprše na sebe naházím sebou vybrané oblečení a urychleně si ručníkem vysuším vlasy, abych si je mohla následně svázat do nepořádného vysokého culíku. Při odchodu se svou kamarádkou se nazuju do svých tenisek a v pokluse pospícháme na místo, kde jsme se měli všichni s profesorkou sejít. Během naší rychlé cesty jsem neměla šanci Maye vyřídit, že jí Luke pozdravuje, byť se jí zeptat, co se mezi těma dvěma včera stalo.

„Výborně," tleskne rukama Jennifer, když se s Mayou během jedné minuty dostavíme ke zbytku sboru a stěží nabíráme dech, „teď, když jsme tu všichni, vám můžu konečně říct, jaký bude dnešní program. Začneme ranní rozcvičkou, která je pro každého zpěváka důležitá. Musíte si procvičovat vaše dýchání, abyste na vystoupení snad neztratili dech. Přesně proto po vás chci, abyste vyrazili směrem k lesu a následovali červené značky."

„Máme běhat?" zeptá se Maya šokovaně. Ještě teď na ní bylo znát, že je ospalá.

„Ano."

„Sakra," zakleje a schová a hlavu do dlaní, aby zakryla své naštvání, či snad zklamání. Přiznávám, že ani já jsem z toho zjištění nadšená nebyla. Myslela jsem, že tenhle výlet bude probíhat úplně jinak. Zpívání, příprava na další kolo blížící se soutěže. Ale ne, budeme raději běhat.

„Tak šup," pobídne nás Jennifer s úsměvem na tváři. „Do hodiny se sejdeme v jídelně na snídani. Žádné podvádění, žádné chození. Čistý běh. Každý si vezměte lahev s vodou a vyrazte na cestu."