Exchange Student [CZ] ✓

18. | Touha

Na jeho chování bylo něco divného. Jako obvykle to začne ráno. Dostanu se z postele díky budíku, který Ashton nechal tentokrát pokojně zazvonit. Uleví se mi a vydám se ke skříni, abych si z ní vybrala nějaké oblečení. Rozhodnu se pro černé úzké džíny, bílé tílko a khaki kardigan. Opět svůj vzhled ladím spíše do tmavších barev, ale vždycky mi to tak vyhovovalo. Odeberu se do jediné koupelny v tomhle domě a spatřím její zavřené dveře. Ozývá se z ní zvuk tekoucí vody, ale já se i přes to rozhodnu zaklepat na dveře. Vše jde podle mého očekávání a osoba mé klepání přeslechne. Opatrně dveře pootevřu s tím, že očekávám, že si osoba třeba jen čistí zuby. Místo toho ale spatřím Ashtona, jak stojí u umyvadla nahoře bez a vypadá naprosto soustředěně, zatímco se snaží opatrně oholit své rašící vousy. Skousnu si spodní ret a nenápadně sleduju jeho vypracované tělo, které prostě nedokážu ignorovat.

„Ehm," odkašlu si, když mi takhle chvíle přijde strašně trapná, „chtěla jsem se jen zeptat, za jak dlouho bude koupelna volná?" zeptám se nesměle a přitisknu si k hrudi hromádku s mým oblečením a nervózně sleduju každý Ashtonův pohyb. Čekám, že na mě vyjede a bude pěkně nepříjemný.

„Vydrž chviličku," řekne soustředěně a pokračuje v holení žiletkou.

„Dobře," špitnu. Takovouto reakci jsem nečekala. Nekřičel, byl naprosto klidný. Čím jsem si něco takového vůbec zasloužila? „Nechci tě svou přítomností znervózňovat, počkám venku."

„Můžeš zůstat, jestli chceš," řekne pohotově a já se při svém odchodu zarazím. Pravým bokem se opřu o rám dveří a zmateně Ashtona sleduju. Ten se na mě ani nepodívá, protože je pořád zaměstnán svou činností a já vím, jak zoufale moc se snaží se nepořezat.

„Nejsi na mě naštvaný, že ne?" zeptám se slabě. „Kvůli včerejšku? Vím, že to všechno bylo úplně z nenadání a že jsem ti musela připadat jako naprostý blázen."

Zarazí se a mrkne.

„Ohledně toho s Calumem," řeknu na zdůvodněnou. „Vím, že mi ho neschvaluješ," a je to pekelně roztomilý, mám-li být upřímná. Ochranářský Ashton je jeden z mých nejoblíbenějších Ashtonů.

Nevšimnu si toho okamžitě, ale Ashton udělá jeden prudký pohyb svou pravou rukou, čímž si způsobí drobné pořezání na místě poblíž brady. Krev pomalu zbavuje bílou holicí pěnu a já k němu bez rozmyšlení přistoupím. Položím mu ruku na holé rameno a s jeho pohledem se střetnu v zrcadle. Hledí na mě svýma nazelenalýma očima a já z něj nedokážu spustit pohled. Kéž bych z něj dokázala vyčíst jeho emoce. Co tak mohl cítit? Nevím, jak na tom byl zrovna on, ale já ho chtěla jako nikdy v životě.

„V pořádku?" zeptám se ho starostlivě, čímž ho jistě šokuju. Otočí se na mě a my si rázem spočineme strašně blízko. Toužebně hledím na jeho rty a svůj spodní ret skousnu.

„Jasně," řekne tím svým chraplákem a já doufám, že si nevšiml toho, jak mi z toho naskočila husí kůže a mé srdce začalo bušit jako o závod. „Jsem jen trochu nepozorný, to je všechno, Mikaylo."

„Dobře," špitnu. Chystám se od něj ustoupit, ale rozhodnu se udělat něco úplně jiného až na poslední chvíli. Opatrně ho obejdu a ze skříňky nad umyvadlem vezmu bílý vatový tampónek. Když se znovu dostanu k Ashtonovi blíž, strčím si za ucho neposedný pramen vlasů a tampónkem setřu z Ashtonovi tváře malé množství krve, která se z jeho tváře spustila.

„Co... co to děláš?" špitne.

„Pomáhám ti," objasním, rovněž šeptem. Miluju, když spolu tamhle pokojně mluvíme. Vlastně miluju ty naše nevinné rozhovory. Chtěla bych takovéhoto Ashtona potkávat častěji. Ale musela jsem ho potkávat dostatečně často na to, abych se do něj bezmezně zamilovala. „Nechceme přece, aby se tvoje krásná tvář takhle poničila."