Exchange Student [CZ] ✓

29. | Otevři oči

Musím uznat, že při pohledu na naše na pohled k nakousnutí vypadající sušenky a košíčky, v sobě cítím určitý záchvěv hrdosti. Jejich prodej už však nebyl tak lehký, jak by se na první prodej mohlo zdát. Nebylo to cenou, protože ta rozhodně vysoká nebyla, ale bylo to tím, že většina studentů podporovala fotbal a plánovala si spíše koupit občerstvení na zápase, který se měl odehrát za pár dní. Což pro mě bylo značné zklamání, mám-li být upřímná. I tak se nám však podařilo vydělat padesát dolarů, což byl alespoň začátek. Není však nutno dodávat, že to ani v nejmenším nepokryje naše výdaje, které jsme měli s ředitelem sjednané. S pokleslými hlavami sklidíme neprodaný zbytek sušenek a košíčků, zahodíme je do koše a vydáme se školní chodbou do známé učebny, kde jsme měli jako každý den schůzku sboru.

„Posaďte se," pobídne nás Jennifer Tannerová a já se svraštěným obočím zaberu první místo, které mi přijde pod ruku. Shodou okolností je ho místo vedle Michaela, což mi akorát zhorší náladu. Nejradši bych se zvedla a urychleně si přesedla, ale neudělám to. „Chci si s vámi promluvit o financích."

„Ohledně toho," ozvu se a znovu se vyšvihnu na nohy. Udělám pár kroků a dojdu k profesorce, ke které natáhnu ruku, v níž držím bílou obálku. „To je padesát dolarů, které jsme s Mayou a Ashtonem poctivě vydělali," zamumlám a vyrazím zpět ke svému místu. „Ne, že by tady někdo udělal něco podobnýho," neodpustím si jedovatou poznámku směrem k Michaelovi a dopadnu na židli vedle něj.

„Pleteš se," zahučí směrem ke mně, čímž si získá můj pohled. Vytáhnu na něj obočí tak vysoko, jak jen to dokážu, čímž ho očividně rozesměju. „S Lukem a Sarah," při zmínce toho jména se naježím a koutkem oka zabrousím ke zmiňované dívce, „jsme obstarali ten zbytek."

„Co?" zašeptám nechápavě.

Michael se na mě s úsměvem podívá a chytne mě za ruku. Aniž bych se stihla nadát, rozevře mou dlaň a vloží mi do ní balík známých australských bankovek. „Sto dolarů, Irwinová."

„Jak?" špitnu dojatě a pevně peníze sevřu ve své dlani, i když je tím trochu pomuchlám. Ten pocit vítězství je naplňující, vhání mi slzy do očí a já nevím, co udělat dřív. Padnou Michaelovi kolem krku, nebo křičet radostí? Rozhodnu se pro první možnost a pevně svého kamaráda obejmu, aniž bych na jeho odpověď čekala. „Děkuju," špitnu a nechám se jím ještě pevněji obejmout. „Myslela jsem, že pro to nic dělat nechceš."

„Nechtěl jsem, ale pak jsem si na něco vzpomněl," řekne tiše, jakmile naše objetí přeruší. „Možná jsi na to zapomněla, ale jsi ten důvod, proč tu v první řadě vůbec sedím. Byl jsem připravený skočit, Mikaylo, ale bylas to ty, kdo mě zachránil."

„Byl to Ashton," opravím ho, ale i tak jsem jeho slovy potěšená a slzy mi nehoráznou rychlostí stékají po tvářích.

„Neblázni," uchechtne se. „Snad si nemyslíš, že bych věřil tomu, že mě vyrazil dobrovolně hledat. Vím, že jsi v tom měla prsty ty a vím, že jen díky tobě má moje přátelství s ním zase šanci. Děkuju ti, Mikaylo."

Dojatě přikývnu a věnuju mu drobný úsměv. Před očima mám tu děsivou vzpomínku na to, jak jsem ho málem ztratila a začínám se z toho cítit sentimentálně. Michael tu pro mě byl v mých nejtemnějších chvílích a já si vůbec neuvědomovala, že i já jsem tu pro něj byla v těch jeho. Teď je pro mě představa, že bych tu teď vedle svého kamaráda neseděla, nepředstavitelná. Jen jedna změna, jen jeden malý tah a všechno mohlo být úplně jiný.

„Pro tvou informaci," vytrhne mě z přemýšlení Michael, „mytí aut vydělává dvakrát víc než pečení sušenek," mrkne na mě a pobaveně pohlédne na Luka, který sedí vedle něj a upírá na nás ty své čistě modré oči. „Viď, Hemmingsi?"