Exchange Student [CZ] ✓

14. | Hrozně mě měníš

„Nemůžu uvěřit tomu, že byl tak blízko k tomu, aby skočil," zamumlala jsem, zatímco jsem se nechala svírat v Ashtonově náruči a hladit se jím po vlasech. Uvelebila jsem se na jeho hrudi a hleděla na naše propletené ruce, které jsme měli položené na mém bříšku.

„Myslíš, že by skočil?" zašeptal.

„Nevypadal, že žertuje," poznamenala jsem.

„Neumím si představit, že by to skutečně udělal, víš? Nechci si ani představit, jak moc by se mi v tu chvíli změnil život. Nejenže bych si přišel, jakože za jeho náhlou smrt můžu já, ale také bych si říkal, jestli jsem pro to nemohl udělat víc. Možná... neměl jsem naše přátelství takhle zčista jasně utnout, víš?" zeptal se slabě a já okamžitě přikývla, protože jsem naprosto rozuměla, co svými slovy myslel. Ráda jsem ho poslouchala, jak o Michaelovi mluvil. Konečně jsem měla pocit, že se v něj něco změnilo. Jakoby přepnul vypínač se svými emocemi a začal se znovu starat.

„Nechci ti v ničem lhát, Ashone, proto k tobě teď budu upřímná, ano?"

„Nic jiného bych od tebe ani nechtěl, Kaylo," namítl a já jeho slova vzala na vědomí.

„Jsi vypočítavej idiot, když v tuhle chvíli myslíš na sebe. Teď totiž nejde o tebe, ale o Michaela. Samozřejmě, že by sis na jeho smrti nesl vinu, ale neměl bys celou tuhle situaci obracet na sebe. Osobně si myslím, že za Michaelovým skokem bylo něco mnohem většího, než zničené přátelství s tebou," řekla jsem naštvaně nad jeho povrchností. „Nemyslíš si, že mám v tomhle pravdu?"

„Máš," odsekl.

„Tak proč v tuhle chvíli působíš tak nepříčetně a naštvaně?" podivila jsem se a odtáhla se od něj, abych se mohla posadit a vidět mu do očí. Odvrátil ode mě pohled, čímž mě akorát víc naštval. Věděla jsem, že tenhle vztah nebude jednoduchý, ale začínal mě svou ignorancí a nezájmem přímo vytáčet. „Mohl by ses na mě alespoň laskavě podívat, když s tebou mluvím, Ashtone?"

„A co chceš slyšet?" vykřikl a i on se posadil, aby na mě viděl. „Protože já vážně nevím, co bych ti právě teď měl říct, abys byla s mou odpovědí nadšená a aby ta odpověď vyhovovala tvým předpisům."

„Nemyslíš si, že se ke mně chováš fakt hnusně?" rozhodila jsem ublíženě rukama. „Vždyť jsem jen poukázala na pravdu. Jestli tě ta skutečnost radila, tak se hluboce omlouvám, že před tebou musím předstírat."

„Nelíbí se mi, jak šíleně moc mě měníš!" vykřikl a já se na něj překvapeně podívala. Výraz na jeho tváři povolil a změnil. Všechna zlost a naštvání z něj vyprchaly. Pravděpodobně proto, že viděl, jak se tvářím. „Začínáš mě od základu měnit a já se děsím toho, že mě jednoho dne změníš kompletně."

„Ashtone," vydechla jsem. Nevěděla jsem, co bych mu v tu chvíli měla říct. „Nesnažím se tě měnit, věř mi. Tak nějak jsem se smířila s tím, jaký jsi. Mám tě ráda takového, jaký jsi."

„Jak bys jen mohla?" podivil se. „Jen se na mě pořádně podívej, Mikaylo. Jsem příšerný člověk. Nechápu, jak bys s někým takovým mohla jen chtít trávit svůj volný čas."

„Protože mi na tobě záleží, ty blázne," vydechla jsem. Nechápala jsem, jak vůbec mohl začít zpochybňovat moje činy vůči němu. Znovu ode mě odvrátil pohled a já ho chytla za ruku, abych ho přiměla, aby se na mě alespoň podíval, když už nic jiného. „Hej."

„Hm?"

„Nesnažím se tě měnit, Ashtone. Jestli na něco narážíš, třeba na tu situaci s Michaelem, věř mi, že i ty sám bys něco podobného udělal z vlastní vůle," řekla jsem tiše. „Dneska jsem ti nemusela říkat, abys mu zachránil život, udělal jsi to sám od sebe, protože jsi chtěl. Nenutila jsem tě k ničemu a ty jsi to stejně udělal, i když sis k němu vyvinul určitou vlnu nenávisti."