Exchange Student [CZ] ✓

4. | Je do mě zamilovaný

„Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad, Mikaylo," řekla už snad po desáté Maya, když jsem jí nadšeně básnila o sboru, do kterého se chci zoufale dostat. Nevěděla jsem, proč byla tolik proti, abych se do sboru přidala.

„Proč si to myslíš?" zeptala jsem se jí.

„Jen tak," pokrčila rameny a já se se s nechutí pustila do studených špaget, které nám kuchařky nandaly na talíř. Nedalo se to jíst.

„Ahoj, holky," ozval se vedle mě povědomý hlas a já se za ním nepatrně otočila. Spatřila jsem Michaelovu červenou hřívu a automaticky se na lavici posunula, abych mu u stolu uvolnila více místa.

„Čau," pozdravila jsem ho s úsměvem a vidličkou se nimrala ve studených špagetách.

„Být tebou, nejedl bych to," poznamenal, když si všiml, jak se hladově dívám na talíř špaget. „Jejich jídlo nikdo nejí," řekl s úsměvem a natáhl ke mně ruku s půlkou jeho sendviče. Váhavě jsem se na něj podívala. „Vezmi si ho."

Vzala jsem si nabízený sendvič a s chutí se do něj pustila. Michael se na mě pobaveně díval, dokud se i on nepustil do své poloviny. Jakmile jsem sendvič spořádala, natočila jsem se k Michaelovi, abych se jej mohla na něco zeptat.

„Pověz mi něco o Ashtonovi," požádala jsem ho.

„Irwinová," prohrábl si vlasy a zamračil se.  „Tohle je pro mě mrtvý téma."

„Prosím."

„Rád jsem vás viděl, holky," zvedl se z lavičky. „Měj se, Irwinová."

Zmateně jsem se podívala na Mayu, která jen pokrčila rameny a pokračovala v jedení svého sendviče, který si stejně jako Michael přinesla. Došlo mi, že i ona mlčí. Musí něco vědět.

„Mayo, já vím, že ty to víš," zamumlala jsem a tím upoutala její pohled. Prosebně jsem se na ni dívala a ona zavrtěla hlavou

„Nemůžu ti to říct," povzdechla. „Chtěla bych ti to říct, ale tohle Michael musí udělat sám."

„Fajn," chabě jsem se na ní pousmála.

Maya a já jsme si povídaly o našich rodinách, zájmech a naší blízké budoucnosti. Zjišťovala jsem, že si docela rozumíme. Jasně, Maya byla dost uzavřená a nesmělá dívka, ale já se jí snažila dostat pod kůži. Z nějakého důvodu si přišla méně cenná, což mi přišla jako naprostá hloupost. Ta dívka byla úžasná. A troufám si říct, že jsem ji začínala považovat za svou kamarádku.

Pospíchala jsem chodbou a snažila se najít učebnu, ve které se schází členové sboru. Samozřejmě jsem přišla pozdě, což mě nepřekvapilo.

Překvapil mě Ashton. Ashton, který seděl v poslední řadě a díval se přímo na mě.

Chodí do sboru.

„Mikaylo," pousmála se na mě profesorka, když si mě všimla. „Přidej se k nám," pobídla mě a já si nejistě sedla na volnou židličku, která se nacházela v první řadě. Ať jsem se snažila jakkoli, cítila jsem na sobě jeho pohled. „Dnešním tématem jsou písničky s hlubším významem. Vyberte si píseň, která pro vás něco znamená, a zazpívejte ji. Ukažte nám, co ve vás dřímá."

V místnosti se ozval šum, když se mezi sebou studenti bavili. Já sama jsem se snažila přijít na tu nejvhodnější píseň, kterou bych mohla zazpívat.

„Kdo půjde první?" zeptala se nedočkavě profesorka. Sklouzla jsem na židličce níž a doufala, že zůstanu nepovšimnutá. Profesorka se na mě tázavě podívala a já nejistě přikývla. „Tak pojď, Mikaylo," pobídla mě.