Exchange Student [CZ] ✓

3. | Drž se od něj dál

Budík zapípal už potřetí, já ho znovu stopla a schovala hlavu pod polštář. Chtěla jsem znovu usnout. Byla jsem strašně unavená. Jeden z důvodů byl jistě časový posun mezi Španělskem a Austrálií, který činil asi sedm hodin. Ale největší podíl viny na tom nesl Ashton, jehož jeho matka vidí jako nevinného andílka.

Abych to uvedla na pravou míru, na večer se dům vyprázdnil a zůstala jsem v něm pouze já a Ashton. Oba jsme se zavřeli ve svých pokojích a ignorovali toho druhého. Já se snažila číst, zatímco Ashton bušil do svých bubnů. Určitě to dělal schválně.

 Anna odvedla dvojčata k jejich tátovi a sama pak odešla do práce.

„Odjíždím za patnáct minut, takže buď pohneš prdelí, nebo si sežeň drobný na autobus," ozval se Ashtonův hlas za dveřmi a já se neochotně vyhrabala z postele.

Z maličkého šatníku jsem vyndala čisté spodní prádlo, bílé tílko, černé džíny a šedivý svetřík. Většina mého šatníku byla laděna do černobílých barev, jelikož já sama jsem je považovala za své nejoblíbenější.

Dohrabala jsem se do koupelny, kde jsem se pro bezpečí zamknula. Na sprchu jsem čas neměla, tudíž jsem ji přeskočila. Rovnou jsem se převlékla do mnou vybraného oblečení a začala si vyčesávat své černé vlasy. Svázala jsem si je do vysokého culíku a trochu se zaměřila i na make-up. Vlastně jsem měla čas jen na korektor, linky a řasenku s pudrem.

„Dělej!"

„Drž hubu!" zařvala jsem zpátky a opustila koupelnu. Znovu jsem se vrátila do svého pokoje, ze kterého jsem si vzala batoh. Měla jsem v něj jen pár čistých sešitů, protože jsem ještě nevěděla, jaké učebnice budu potřebovat.

„Jdu do auta!"

„Vždyť už jdu, kreténe!" postěžovala jsem si a v rychlosti si zavázala tkaničky od svých černých tenisek. Nestihla jsem se ani nasnídat, což se mi určitě vymstí. Ale odvoz do školy jsem potřebovala, jelikož jsem ani nevěděla, kde se nachází.

Ashton už šlapal na plyn, když jsem nasedla do auta. Batoh jsem si položila na klín a připoutala se, abych byla jištěná. Všimla jsem si, že Ashton své dlouhé prsty zarýval do volantu. Protočila jsem nad ním oči a naštvaně se podívala z okna.

„Potřebuješ zavést k sekretářce?" zeptal se z ničeho nic a stočil volant doprava.

Jeho otázka mě šokovala. Nečekala jsem, že od něj někdy uslyším něco milého a už vůbec ne nějakou nabídku, která by mi mohla ulehčit den. Přikývla jsem a on udělal totéž, a pak se znovu věnoval řízení. Zbytek cesty, která byla mimochodem šíleně dlouhá, jsem mlčky přemýšlela nad tím, proč by pro mě dělal něco dobrého.

Školním parkovištěm se hemžilo desítky lidí a já se divila, že jsme vůbec sehnali místo k parkování.

„Pojď," chytl mě za předloktí, aby upoutal mojí pozornost. Podívala jsem se na něj a on mě okamžitě pustil, jakoby si uvědomil, koho se to vlastně dotýká. Přehodila jsem si batoh přes levé rameno a pospíchala za Ashem, abych ho hned neztratila z očí.

„Počkej, proboha," zamumlala jsem udýchaně a přidala do kroku.

„Irwine!"

Oba jsme se otočili. „Clifforde!" pozdravil Ashton kluka, který stál před námi. Nemohla jsem říct, jestli byli kamarádi, nebo ne.

Když jsem si ho prohlížela, nemohla jsem přehlédnout jeho výstřední barvu vlasů. Výrazně červenou barvu jsem u kluků skoro nikdy neviděla. Byl oblečený celý v černém. Když říkám celý, myslím to tak. Měl černé džíny, černé tílko a na hlavě měl černou kšiltovku, kterou měl otočenou kšiltem dozadu.