Exchange Student [CZ] ✓

21. | Rozptýlení

Prudce otevřu oči, jakmile se místností rozezní ten nepříjemný zvuk budíku, který jsem si včera v noci nastavila, abych nezaspala. Líně vylezu z postele a poslepu se vydám do koupelny. Provedu rychlou ranní hygienu, která obsahuje i sprchu, a v ručníku se vrátím zpátky do pokoje. Z vlasů mi kapou drobné kapičky vody a já se snažím najít nějaké vhodné oblečení. Rozhodnu se pro bílé šortky a růžové tílko s krajkovaným motivem. Nazuju si bílé baleríny a ručníkem si snažím vysušit vlasy.

„Proč jsi vzhůru takhle brzy?" ozve se známý hlas ode dveří a já v nich spatřím Anne. Měla pravdu, byla jsem vzhůru vážně brzy. Obvykle jsem vstávala okolo sedmé hodiny, protože nebylo kam spěchat. Ale tentokrát pospíchám, protože nechci ani pomyslet na to, že bych měla jet do školy s Ashtonem.

„Mám se sejít s profesorkou ohledně sboru," dostanu ze sebe nevinnou lež. „Potřebujeme spolu probrat nějaké drobnosti, které se do normální hodiny sboru nevejdou."

„Potřebuješ odvést?" zeptá se laskavě.

„To by bylo super," vydechnu, „děkuju, Anne."

„Maličkost," věnuje mi drobný úsměv. „Nechám tě, aby sis mohla připravit věci. Počkám na tebe v obývacím pokoji."

„Ještě jednou díky," řeknu s úsměvem a hřebenem si pročešu vlasy.

Přes levé rameno si přehodím batoh, ve kterém mám svůj notebook, který budu dneska na hodině sboru rozhodně potřebovat. Chci se totiž konečně pustit do remixování písní na naše vystoupení na regionálním kole, které se mimochodem nebezpečně blížilo. Zatím jsme však neměli mnoho. Můj duet s Ashtonem, což bude mimochodem peklo. A pak tu nádhernou píseň od Taylor. Ještě nám scházela nějaká starší písnička a celkový remix. A samozřejmě hodiny a hodiny cvičení.

„Jsem ráda, že s Ashtonem trávíš tolik času," řekne Anne, když spolu jedeme autem, aby řeč mezi námi nestála. Okamžitě se na ni podívám. „Máš na něj dobrý vliv."

„Neřekla bych, že na něj mám dobrý vliv. Navíc spolu skoro žádný čas netrávíme. Teď už ne," dostanu ze sebe pár kloudných vět a z auta vystoupím, jakmile je to možné.

Jelikož do školy dorazím vážně brzy, vyrazím ještě ke skříňkám, abych si z té své vzala pár učebnic, které budu během dne potřebovat. Pravou rukou se opřu o skříňku a levou si pohrávám s čísly na svém zámku a s ničím nespěchám. Když skříňku otevřu a vezmu si z ní všechny potřebné učebnice, všimnu si mužské postavy zhruba v mém věku, jak postává u jedné ze skříněk s nějakým papírem ve svých rukách a tváří se dost soustředěně, ale zároveň zmateně. Normálně bych ho obešla a začala ignorovat, ale právě teď se rozhodnu pro pravý opak.

„Vidím, že máš nějaké komplikace," řeknu s pobaveným úsměvem a opřu se o skříňku vedle něj. Nejdřív na mě nereaguje, ale po chvíli ke mně otočí hlavu. Asi mu dojde, že se nehodlám jen tak vzdát. Upře na mě své čistě modré a při tom otočení hlavy za ním zavlají jeho světle hnědé vlasy.

„Um, jo," souhlasí a popojde ke mně blíž, abych i já mohla nahlédnout do jeho papíru. Všimnu si, že je to rozvrh hodin. „Potřebuju najít učebnu dějepisu," zamumlá a prstem poklepe na učebnu s číslem 33.

„Seš tu nový?" zeptám se.

„Jo," přikývne, „jsem výměnný student z Francie, ale dorazil jsem o něco později kvůli špatné domluvě s rodinou, u které tu mám zůstávat."

„Zajímavé," poznamenám s úsměvem, „i já jsem výměnná studentka."

„Nech mě si tipnout," řekne s oslnivým úsměvem a já slabě přikývnu. „Portugalsko, nebo Španělsko."