Exchange Student [CZ] ✓

22. | Tohle nejde

Vyučovací hodiny uběhly vážně rychle a já se ani nenadála a už byl čas na další hodinu strávenou se členy našeho sboru The Music Lovers. Chytře jsem si zabrala jedno z pohodlných křesel a s notebookem na klíně se dala do remixování písně Bad Blood od Taylor. Snažila jsem se jí trochu přizpůsobit našemu vystoupení. Celkově zrychlit její tempo a zvýraznit určité části písně. Navíc jsem některé části musela vynechat, protože ty měly být vyplněny písní, kterou zvolí Ashton. Včera jsme se domluvili na něco od Queenů, ale stále jsem od něj ještě nedostala pevnou a jasnou píseň.

„Ashtone!" zavolám na něj, jakmile ho spatřím vejít do místnosti. Prudce se otočí a zadívá se mým směrem. Mávnu na něj a on se bez rozmyšlení vydá za mnou, jakoby na tuhle chvíli čekal celý den.

„Ano?" zeptá se udýchaně a usadí se do druhého křesla. Naše lokty se lehce dotknou a já poznám, že mě Ashton bedlivě sleduje. Zachovám si chladnou hlavu, nebo alespoň myslím, že to udělám.

„Už jsi přišel na tu píseň?" zeptám se ho.

„Píseň?" zeptá se nechápavě.

Dvakrát mu lusknu před obličejem a nechtěně se zasměju, když si všimnu, jak zmateně vypadá. „Slyšel jsi alespoň jedno slovo, které jsem řekla? Protože vypadáš vážně zmateně, Ashtone."

„Promiň," vydechne, „ztratil jsem se v tvých očích."

Znaveně si odfrknu a přimhouřím na něj oči. Vážně se v něm přestávám orientovat. Včera jsem pro něj byla prakticky odpad. Odkopl mě, přiznal celou pravdu a já alespoň věděla, na čem jsem. Ale teď zase zapnul svůj šarm a dělal vše pro to, abych znovu propadla jeho kouzlu. Ne, to se nesmí stát.

„Ta píseň?" trvám si na svém. „Buď upřímný, prosím tě. Klidně přiznej, že jsi na to vůbec nepomyslel. Můžu o to požádat někoho jiného."

„Ne," řekne rychle, „to nedělej. Vážně jsem nad tím včera přemýšlel, Mikaylo. Vlastně jsem si poslechl celé jejich album a přišel jsem na to, že jedna z jejich písní sedí přesně k té od Taylor. Co říkáš na Don't stop me now?"

„Proč to nezkusit?" pokrčím rameny a otevřu si nové okno na svém prohlížeči a najedu na Youtube, abych si Ashtonovu píseň proklepla. Samozřejmě jsem ji znala, ale netušila jsem, jestli je skutečně správnou volbou.

Poslechli jsme si ji společně s tím, že jsme se dělili o moje sluchátka. Museli jsme vedle sebe sedět vážně blízko a mně se z Ashovi přítomnosti doslova točila hlava. Cítila jsem jeho zpomalený dech a cítila jsem i vůni jeho typické kolínské. Jo, rozhodně jsem se přes něj ještě nedostala. Pořád k němu cítím totéž, co jsem cítila včera.

„Co myslíš?" zeptá se Ashton a tentokrát je to on, kdo přistihne toho druhého nepřipraveného a úplně zmateného. „Mikaylo?"

„Jo," vydechnu, „myslím, že to půjde. Omluv mě, půjdu na vzduch. Je tu šílené horko," vymluvím se a z ucha si sundám sluchátko.

„Jsi pohodě?" starostlivě se dotkne mého ramene a já slabě přikývnu. Ve skutečnosti se se mnou třese celý svět a já myslím, že každou chvíli omdlím. Jakmile se postavím na nohy, zatočí se mi hlava a na mě přijdou mdloby. „Hej, hej," vydechne Ashton a pohotově se postaví na nohy. Ucítím jeho ruce na mých, jak se mě snaží udržet na nohách.

„To je dobrý," zamumlám. Nepoznávám vlastní hlas. Všechno vidím rozmazaně a hlasy se v mé hlavě ozývají spolu s ozvěnou. „Vážně jen potřebuju na vzduch."

„Sama rozhodně nepůjdeš," trvá na svém a chytne mě okolo pasu. I když mě drží zezadu, povede se mi s ním napojit oční kontakt. Vypadá ustaraně. Bál se snad o mě? Ach, Ashtone.