Exchange Student [CZ] ✓

9. | Chci, aby se do mě zamiloval

Ashton a já jsme se společně vydali ke skříňkám. Ani jeden z nás však s tím druhým neprohodil ani jedno slovo. Nevím, co se hodilo Ashtonovi hlavou, ale já musela pořád přemýšlet nad tím, jak se během pouhých deseti minut náš sbor rozpadl. Myslela jsem, že jsme tým, co táhne za jeden provaz, ale očividně jsme byli jen jednotlivci, kteří to předstírali.

„Nemysli na to," řekl z ničeho nic Ashton, jakoby mi snad četl myšlenky a já se na něj koutkem oka podívala. „Vím, co se ti teď honí hlavou, a chci, abys přestala."

„Jen si pořád říkám, jestli jsem nemohla udělat něco jinak," povzdechla jsem. „Víš, přeci to nemuselo skončit takhle. Možná jsem se té soutěže měla vzdát pro dobro všech. Lidi v našem sboru milovali zpěv a já to změnila v soutěž. To jsem dělat neměla, Ashi. Zničila jsem něco, co milovali. Sbor pro ně byl únik od reality a já to zničila. Přivedla jsem stres a realitu do sboru."

„Hele," zarazil mě, „takhle teď nesmíš myslet, jasný? Všechno zlý je pro něco dobrý. Teď to možná všechno vidíš hrozně černě, ale zlepší se to."

„Jak je možné, že mi vždycky dokážeš takhle porozumět a poradit?"

Ashton dlouhou chvíli mlčel, než konečně něco řekl: „Asi jsme si víc podobní, než jsme si kdy mysleli."

Za posledních pár dnů jsme spolu v jeho autě jeli hodně krát. Teď to ale bylo jiné, protože jsme se o ničem nehádali a věci mezi námi vypadaly přímo skvěle. Dokonce bych se odvážila říct, že ledy mezi námi roztály a mi si k sobě nacházeli cestu skrze kompromisy.

„Kde tě mám vysadit?" zeptal se, když jsme vjížděli do centra města, kde jsem se měla setkat s Calumem a pomoci mu s jeho novým bytem.

„U nákupního centra," řekla jsem zamyšleně a z batohu vylovila mobil, abych Calumovi mohla zavolat. Jakmile můj hovor přijal, spustila jsem: „Ahoj, Cale. Jen jsem ti chtěla říct, že za pár minut budu v centru. Sejdeme se tam za pět minut?"

„Jo," odvětil, „jen na sebe něco hodím a jdu tam."

„Dobře," souhlasila jsem, „uvidíme se tam."

Zavěsila jsem a všimla si Ashtona, který se na mě upřeným pohledem díval. Šťouchal jsem do něj rukou, abych ho donutila sledovat dění na silnici, protože jsem se za žádnou cenu nechtěla vybourat. Ashton se pobaveně zasmál a znovu se věnoval řízení, což mě uklidnilo.

„Takže," odkašlal si, „kdo to byl?"

„Jsem snad u výslechu?" povytáhla jsem na něj obočí, ale dodala: „Kamarád."

„Odkdy tady máš kamarády?" zeptal se, čímž se mě neuvěřitelným způsobem dotknul. Dělal, jako bych neměla žádný společenský život a tím pádem žádné přátele. „Jsi tu teprve pár dnů a už tu máš kupu přátel? Buď chytrá, Mikaylo, nikdo si takhle rychle pravé přátele nedělá."

„Víš, co by možná pomohlo?" vykřikla jsem. „Kdyby ses i ty někdy pokusil být slušný a neurážel mě. Protože kdybys to alespoň zkusil, třeba bys i ty byl můj kamarád. Ale já jsem zapomněla, že ty seš Irwin. A Aston Irwin se s někým, jako jsem já, přece zásadně nebaví," odfrkla jsem a odvrátila od něj pohled.

„Takhle jsem to vůbec nemyslel a ty to dobře víš," položil mi ruku na rameno a já ji ze sebe prudce setřásla. „No tak, Mikaylo, nebuď tak urážlivá."

„Víš, co? Zapomeň na to," povzdychla jsem, „zastav, vystoupím."

„Neblbni, Mikaylo," prohrábl si kudrnaté vlasy a já rukou sáhla na kliku, „fajn!"