Sicilian blood ✓

59. kapitola

NEZNÁMÁ OSOBA

Mladá cizinka ve věku okolo dvaceti let stála před luxusním pětihvězdičkovým Grand Hotelem Maurice, jenž vyniká starosvětským šarmem a nachází se v centru Palerma v blízkosti divadla Politeama, pěší zóny, mnoha obchodů a nejprestižnějších restaurací. Chlubí se výjimečnými interiéry, antickým nábytkem, křišťálovými lustry, vzácným mramorem, drahými perskými koberci a starými malbami. Ve stejně honosném stylu jsou zařízené také pokoje.V elegantním americkém baru si zde hosté mohou dopřát nejrůznější druhy koktejlů a v piano baru se zaposlouchat do příjemné hudby. Mimo jiné také hotel nabízí zařízení s moderní technologií, relaxaci ve fitness centru, sauny a masáže, které je možné rezervovat přímo na místě...

Mladá cizinka však dnes tento hotel nenavštívila proto, aby se tu ubytovala, ale proto, že tu byla pozvána samotným majitelem onoho hotelu jako soukromý a speciální host. Znali se spolu už dlouhá léta, ale i tak byla žena z jejich setkání velmi nervózní. Srdce ji splašeně tlouklo, dlaně i čelo byly zpocené, dech byl nepravidelný a v krku měla obrovský knedlík. Nervozita ale nebyla to jediné, co ji dnes večer ovládala. Byl to zároveň i strach, jenž z muže cítila pokaždé, když se mu měla zahledět do jeho tmavých podmanivých očí.

,,Za kýmpak jdete, slečno?" promluvila k cizince italsky mladá blonďatá recepční, usmívajíc se od ucha k uchu zářivě bílými a rovnými zuby. Když si ji tak cizinka prohlížela, všimla si, že zuby nejsou jejími vlastními, ale udělané, stejně tak jako zbytek částí jejího těla...

,,Sorry but I don't speak Italian. I'm going to see Mr. Maurizio Gambone." odpověděla ji s křečovitým úsměvem anglicky cizinka, nad čímž jen recepční protočila očima, dál se už nevyjadřovala a s kyselým výrazem na tváři ji hlavou naznačila, kde najde výtah. Cizinku její náhlá změna nálady celkem zaskočila, ale nebylo to poprvé, co se k ní takhle Italové zachovali hned po tom, co zjistili, že italsky prostě neumí, ale pouze anglicky...Každý cizinec žijící v Itálii přece nemusí hned umět perfektně jejich národní jazyk nebo snad ano? Nechápala to...

S povzdechem si to tedy namířila k výtahu a vyjela s ním až do 10. nejvyššího patra, kde na ni už čekali před výtahem Mauriziovi statní bodyguardi, kteří ji odvedli společně za samotným Mauriziem do jeho kanceláře, která byla stejně honosná jako jeho celý hotel...

Bodyguardi, už na pohled děsiví, zůstali stát u dveří pracovny, zatímco cizinka pomalými kroky popošla k velkému mahagonovému stolu, za nímž seděl ve svém koženém křesle Maurizio, popíjejíc čistou sklenku whisky s ledem.  ,,I'm glad to see you again, Ewa." usmál se široce na cizinku, přičemž ji rukou pobídl, aby se posadila naproti němu do koženého křesílka. ,,Would you like something to drink? Pink Möet?" optal se galantně.

,,No, thanks. I'd just like some water." špitla, načež si s nervózním polknutím dala galantně nohu přes nohu a odložila si svou malou černou kabelku na zem vedle sebe.

,,Doneste ji někdo z vás vodu," přikázal italsky Maurizio svým bodyguardům, přičemž luskl prsty, a jeden z nich hned na to tak učinil. ,,Co to že odmítáš alkohol? Nepiješ už snad?" promluvil pak ní opět anglicky pobaveně.

,,Dala jsem si na nějaký čas od alkoholu už prostě pauzu," zamumlala.

,,Ale nepovídej," zasmál se tomu Maurizio, ,,vždyť co si tě pamatuju, tak jsi bez toho nedala ani jeden den. Jsi snad zase v tom?" dodal, u čehož si ji celou podezřívavě prohlížel.

,,Um, ne...Jen jsem se rozhodla přestat už pít." odpověděla popravdě.

,,Odpusť, ale u tebe je to hodně neobvyklý..." pokroutil nad tím zmateně hlavou, načež se do pracovny vrátil jeden z jeho bodyguardů už s její sklenkou čisté vody. Ewa ji od jeho bodyguarda s děkovným výrazem přijala, hned si z ní trochu upila, aby se zbavila nepříjemného sucha v ústech, a poté položila sklenici na Mauriziův stůl před sebe.