Sicilian blood ✓

77. kapitola

EWA

Společně s Mauriziem, jeho bratrancem Vincislauem a nevlastním mladším bratrem Manfredim, jsem seděla v jednom z jejich rodinných černých SUV a projížděla s nimi město Monreale, nacházejíc se v Metropolitním městě Palermo a ležící na svahu hory Monte Caputo, která se vypíná nad úrodným údolím zvaném La Conca d'oro.  ,,Monreale je krásné historické město, že?" promluvil ke mně Maurizio a já to jen s falešným úsměvem odkývala, poněvadž jsem byla myšlenkami jinde. ,,Vědělas, že se vila Montonieriových nachází na okraji tohohle městečka? Patří mezi nejluxusnější historický vily na Sicílii vůbec. Dokonce ani moje rodina nemá takovou vilu," pokračoval.

,,Fantino Montonieri je přece na Sicílii proslulý podnikatel. Patří mu několik firem a píše se o něm často v novinách," protočila jsem nad tím očima.

,,Myslíš, že normální podnikatel vezme peníze na takovou vilu?" zasmál se nad tím ironicky Maurizio a Vincislau s Manfredim se k němu přidali.

,,A proč by ne?" mykla jsem nad tím rameny a upřela svůj zrak zpět na krajinu, kterou jsme projížděli.

,,Ewo, ty jsi vážně naivní," promluvil ke mně se smíchem Vincislau, ,,copak ti tady Maurizio neřekl, čím se skutečně Montonieriovi živí, a proto mají tolik prachů?"

,,Snad nechcete říct, že jsou to taky mafiáni?" podívala jsem se na všechny tři nevěřícně. Co já věděla, pan Fantino byl podnikatel, stejně tak jeho mladší syn Thomasso a Fabrizio se tenkrát živil úspěšně modelingem.

,,Bylo by to na dlouhý vyprávění, ale abych to zkrátil, v minulosti Montonieriovi hodně spolupracovali s naší rodinou a i ostatními mafiány. Nevydělávali prachy legálními věcmi. To bohatsví mají jen díky tomu," vysvětlil Maurizio a já nemohla uvěřit vlastním uším. Div mi z toho nevypadly oči z důlků.

,,Zkráceně nejsou mafiáni, ale hodně s námi kšeftovali." vložil se do toho Vincislau.

,,Thomasso s Fabriziem v těch kšeftech jedou pořád, jen starej Fantino šel už do důchodku," doplnil je s uchechtnutím Manfredi a já se nezmohla na žádná slova. Byl to pro mě šok stejně tak, jako když jsem se dozvěděla, že se Fabrizio usadil...Myslela jsem, že ho znám a vím o něm všechno, jenže to jsem se sakramentsky mýlila...Nevěděla jsem o něm absolutně nic...

,,Holt každý máme svá tajemství, že Ewo?" pohladil mě s pobaveným úsměvem na tváři Maurizio.

,,Um," nervózně jsem nad tím polkla.

,,Všechna tajemství vyjdou tak či tak najevo. Přijde brzy den, kdy vyplave i tvoje tajemství na povrch, Ewo. Jsi na to připravena?" usmál se zákeřně Maurizio.

,,Ptáš se mě, jako bych snad směla odporovat?" pronesla jsem ironicky.

,,Věř mi, že vše co uděláme, bude jak v můj tak tvůj prospěch. Tvoje tajemství nám naši pomstu dokonale okoření." mrkl na mě a Vincislau s Manfredim to jen souhlasně odkývali. ,,Připrav se, za chvíli budeme už na místě. Vila Montonieriových se nachází kousek odsud. Vidíš?" dodal a ukázal prstem na neoklasicistní vilu, která už byla vidět z dáli. Při pohledu na ni jsem téměř dokořán otevřela pusu a zároveň cítila, jak mi koluje v žilách vztek. Kdybych nebyla tenkrát hloupá, mohla jsem v takovým luxusu žít místo Audenzie já, pomyslela jsem si a musela si nad tím hlasitě povzdechnout...