EWA
Strach.
Jediný pocit, který mě uvnitř sžíral od doby, co mě Fabrizio navštívil ve Vanity Night Clubu. Jeho výraz, kterým na mě hleděl, a hlas, kterým na mě mluvil. Věděla jsem, že to vše myslí vážně a není to jen výhrůžka, jak většinou Italové mají ve zvyku. Fabrizio už nebyl ten, za kterého jsem ho pokládala. V jeho očích bylo plno bolesti, vzteku a nenávisti, kterou si na mě chtěl všechnu vybít, kdyby měl možnost být se mnou v onom klubu o samotě. Měla jsem jen jediný štěstí, že jsem tam nebyla sama...
Možná byl hloupý nápad mu říct, že je Marco jeho syn, i když je to pravda, ale v těhle dnech se to příliš nehodilo...Možná jsem s tím měla přece jen počkat, až bude vše uklidněné, jenže v návalu strachu jsem to už v sobě nedokázala dál dusit, navíc Gamboneovi by to tak či tak dřív prozradili. Měli to v plánu...
Můj a mého syna život byl teď v ohrožení víc než předtím. Díky mému hloupému rozhodnutí spolupracovat s Gamboneovi, jsem se nemohla hnout skoro vůbec z bytu. K tomu ještě Fabriziova zlost a touha mě pomstít za to, co jsem způsobila jeho ženě...Nevěděla jsem, z čeho mít dřív strach. Nápad se sbalit s Marcem a vypadnout ze Sicílie jsem si nemohla dovolit. Byla jsem tu jako uvězněná. Na každém rohu venku na mě číhali Mauriziovi bodyguardi. Byli všude, kam jsem se podívala. Jediné místo, kde jsem byla aspoň trochu v bezpečí, byl můj byt. Ale na jak dlouho? Nevěděla jsem, kolik mi ještě zbývá času. Smrt na mě číhala na každém rohu a já už se pomalu musela smiřovat s tím, že se nedožiji svých třicátých narozenin...
,,Słodkich snów kochanie. Tak bardzo cię kocham," zašeptala jsem polsky a políbila Marca do jeho blond špinavých vlásků.
,,Ja też cię kocham, mamo." usmál se na mě svými zářivě bílými zoubky a polštářky prstů se opatrně dotkl mé tváře. Pohledem, jakým na mě hleděl, mě donutil k slzám. Byl mým vším. Mým světlem. Mou duší. Každou minutu s ním jsem si snažila zapamatovat do sebemenších detailů. Nebýt jeho, dávno bych si už vzala život sama.
,,Mamo, dlaczego płaczesz?" posmutněl, když spatřil, jak mi po tvářích stékají nekontrolovaně slzy.
,,Bo tak bardzo cię kocham, Marco. Nigdy nie mógłbym cię stracić." usmála jsem se na něj přes slzy v očích, přičemž jsem ho vzala za jeho drobnou ručičku, kterou měl položenou na mé tváři, a políbila ho na ni. ,,Nigdy nie mógłbym cię stracić." zopakovala jsem tišeji.
ČTEŠ
Sicilian blood ✓
RomanceSicílie - největší italský ostrov plný podmanivých kontrastů, okouzlující přírody, srdečných lidí, středomořských pochoutek a příjemného klimatu, kde navzdory 21. století žije tradice a čest rodiny na prvním místě. Fabrizio Montonieri se narodil do...
