Každý má v životě něco, s čím se musí poprat i slavní idolové. Život dvou Kpop idolů, kteří jsou rivalové už od střední školy. Je až k smíchu, jak jim osud motá nitky, tak aby se jeden druhého nemohli zbavit. Co je přiměje, začít spolupracovat a hl...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Kurva! Seru na to." Už po stý zkouším novou choreografii, kterou jsem si shodou okolností vymyslel já sám a vždycky se zaseknu na tom stejném místě. Potřebuju pauzu, nebo se z toho zblázním. Jak je možné, že nezvládám kroky, které jsem si sám vymyslel? Nejspíš už jsem přetažený.
Tričko se mi lepí na hrudník a záda, cítím jak mi kapičky potu stékají snad na každém mém místě na těle. Potřebuju sprchu a nejspíš trochu spánku. Ten poslední dobou zanedbávám. Pořád přemýšlím, co udělat jinak, lépe. Až na to doplácí můj spánkový režim. Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy spal osm hodin v kuse.
Za každým mým úspěchem je plno práce. Nikdy se nezastavím před tím, abych byl nejlepší. To co dělám mě baví, ale je to kurevsky namáhavý.
Při vzpomínce na to, co se mi povedlo dneska zařídit se musím zasmát. Budu spolupracovat s Kimem Taehyungem na charitativní akci. Má to dvě pozitiva. To první je, že je to pro dobrou věc a to druhé je, že já budu mít prdel z Taehyungovo zoufalství.
Sere mě jen to, že jsem neviděl jak se tvářil, když mu jeho manager vykládal o naší skvělé spolupráci, kterou jsem mistrně zakamufloval za spolupráci našich agentur. Ještěže jsem se narodil s přirozeným talentem přesvědčovacích schopností. Moje matka vždy říkala, že bych přesvědčil i mrtvého, že je stále živý.
Už na střední, když jsem ho poprvé viděl, jsem věděl, že ten jeho hřebínek potřebuje shodit. Jeho dominance a nadřazenost, přesně ty vlastnosti, které nenávidím. Chtěl jsem mu dokázat, že není jediný, kdo má talent a to se mi taky povedlo a stále se mi to daří.
Vidím na něm, jak ho to žere, jak se snaží dělat, že ho to ani trochu nevyvádí z míry, přitom jde na každém kousku jeho kurevsky krásného těla vidět, jak je v mé blízkosti v křeči. Nevím proč jsem jeho tělo okomentoval zrovna takovým výběrem slov, ale musím uznat, že je to prostě krásný chlap. Jenomže je špatný, že on si je toho až moc vědom.
Neskutečně mě baví přivádět ho do šílenství, a že mi to ani nedá moc práce, když mi osud hraje do karet. Úplně největší vítězství bylo, když jsme se stali rodinou. Netušil jsem, že Eon Jin je jeho sestra. Ona taková dobrá duše, skromná, milá a usměvavá a má bratra takovou osinu v prdeli. To jsem nemohl smazat přiblblý úsměv z tváře. Zato Taehyung se tvářil jakoby sežral tři citrónky s limetkou navrch.
Jeho rodina je skvělá, se všemi vycházím, až na něho. Nevím, kde se v něm vzalo tolik sebevědomí a jistoty, že mu patří svět. Až teprve s mým příchodem, zjistil, že tomu tak není a já jsem z radostí tím, co mu bere vítr z plachet.
Vím, že už nám to nejspíš přerůstá přes hlavu, ale já si prostě nemůžu pomoc. Nikdo není dokonalý, ani já nejsem. Jenomže nesnesu lidi, co si to o sobě myslí a právě k těm patří pan Kim Taehyung.
Nechal jsem na sebe padat kapky teplé vody a užíval si ten úžasný pocit očisty mého těla. Nemůžu se dočkat až si lehnu do postele a doženu můj chybějící spánek. Domů se mi moc nechce. Bydlím sám, už nějaké 2 roky.
Přítelkyni nemám, protože, vlastně ani nevím proč. Asi jsem nepotkal, ať už to zní jako to největší klišé, tu pravou. Abych pravdu řekl, dlouho jsem nepotkal, nikoho, kdo by mě aspoň trochu zaujal. Jsem až tak posedlý Taehyungem a tím, abych ho přiváděl k šílenství, že nemám čas na svůj osobní život.
Možná bych s tím měl přestat a začít si dávat do pořádku svůj vlastní život, věnovat se rodině, na kterou nemám moc času a nechat Taehyunga Taehyungem.
Ne ještě chvíli, si chci užívat jeho nasraného obličeje, na rodinu a ostatní věci bude času dost.
Sbalil jsem si věci, nasedl do auta a vyrazil domů. Ulice byly klidné a já nechal autem linout tóny příjemné písně, od toho největšího protivy vůbec. Nechal jsem ji hrát, protože se mi líbí jeho barva hlasu, což nikomu nikdy nepřiznám nahlas.
Když jsem dojel domů, vyčerpaný a sotva při smyslech, rovnou jsem zamířil do postele. Už jsem se ztrácel v temnotě, když jsem sebou najednou šukbl jako po zásahu elektrickým proudem.
Chvíli mi trvalo rozpoznat melodii, ale pak mi došlo, že je to vyzvánění mého mobilního telefonu, vzal jsem ho automaticky rovnou k uchu a jen něco nesrozumitelného zamumlal. Následující zvuky a zpráva kterou jsem z toho vyluštil mě probudila tak, jak by mě neprobudilo ani sto budíků nastavených minutu po sobě.
"COŽE?" Bylo jediné slovo na které jsem se zmohl.
Ahojky,
vítám vás u mého prvního příběhu. Dostala jsem takový nápad, který jsem tady na wattpadu ještě neviděla, tak jsem se rozhodla ho zpracovat. Musím se přiznat, že ujíždím na Taekook příbězích, takže psaním tohoto příběhu jsem ve svém živlu. Doufám, že když na to někdo narazí, bude se mu to aspoň trochu líbit. Určitě budu ráda za kritiku, jakoukoliv. Teď už vás, ale nebudu trápit psaním mých pocitů, jsem spíš zvědavá na ty vaše. Mám pár kapitol předepsaných, tak se budu snažit vydávat, jak jen to půjde.
