Každý má v životě něco, s čím se musí poprat i slavní idolové. Život dvou Kpop idolů, kteří jsou rivalové už od střední školy. Je až k smíchu, jak jim osud motá nitky, tak aby se jeden druhého nemohli zbavit. Co je přiměje, začít spolupracovat a hl...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Moje nálady si střídaly už skoro stejně, jako aprílové počasí. Chvíli jsem byl šťastný, že má Jungkookie snahu prolomit naší tichou domácnost ale vzápětí jsem byl nasraný, když ti dva šašci odjeli a nechali mě s ním samotného. Měl jsem výbornou příležitost to s ním vyřešit, ale chvátali jsme na večeři a potřeboval jsem aby mezi námi fungovala spolupráce, protože nám hořelo za prdelí a při nejmenším přešlapu bychom přišli o všechno a protože nás znám, při pokusu si promluvit bychom oba určitě řekli něco, co by to ještě zhoršilo. Dodali jsme si vzájemně odvahu a dali si najevo, že ať se mezi námi děje cokoliv, naše děti nikomu nedáme.
Překvapivě jsme si vedli výborně, ale za cenu toho, že si každý myslí, že spolu udržujeme intimní vztah. Divné bylo, že to nikoho nepřekvapilo. Kurva, ta představa mi rozproudila krev po celém těle a v hlavě se mi dokola objevovaly obrazy aktů, které by se s tělem, jaké měl Jungkookie daly dělat. Hned jsem si ho vybavil jen v ručníku a ještě napůl mokrého, tak jak dnes stál v ložnici. Jak se kapky vody leskly na jeho bledé už na pohled hebké kůži, některé stékaly po jeho svalech a zachytila je zbytečná látka ručníku, který měl obmotaný příliš nízko a přísahám, kdyby se jen trochu rozvířil vzduch v místnosti, určitě by spadnul. Musel jsem to utnout, proto jsem se je snažil zastavit a rozmluvit jim toto téma, jen pro to, že bych se dlouho neudržel a jejich slova bych jim potvrdil přímou ukázkou.
Ty představy jsem nedostal z hlavy, ani když už bylo po všem a byl jsem doma na čerstvém vzduchu na balkóně. Protože je sobota, děti ještě zůstaly u mých rodičů, na zítra mají nachystaný nějaký zábavný program a tím hůř pro mě, protože péče o ně by aspoň zaměstnala moji mysl a nemusel bych tu stát s hříšnými myšlenkami. Jimin odpadnul v pokoji pro hosty a Jungkook je nejspíš někde v domě, jestli si tedy nebalí věci a nejede spát zase bůh ví kam. Ta představa se mi nelíbila, ale nechtěl jsem ho prosit, aby zůstával tady. Protiřečil bych si. Vyčetl jsem mu, že potřebuji prostor a to je stále pravda, jenomže mě k němu táhne každičký kousek těla, které ale v takovém případě nemohu poslouchat. Ty roky, jak se ke mně choval nejdou jen tak vymazat, zapomenout. Prostě k němu nemám důvěru, která je nesmírně důležitá.
"Co děláš tady venku? Zmrzneš." Byl jsem tak hluboko zamyšlený, že jsem si ani nevšimnul přicházející osoby, která mi přehodila huňatou deku přes ramena.
"Kouříš." Nebyla to otázka, spíš konstatování, když jsem viděl JK zapalovat cigaretu hned vedle mě. Musím říct, že víc atraktivní věc jsem ještě nikdy neviděl.
"Chceš taky?" Zeptal se a nastavil mi krabičku, ve které byly poslední čtyři cigarety. Bez váhání jsem si jednu vyndal a přiložil k ústům. Nemusel jsem si ani říct a už mi přikládal hořící kovový zapalovač k cigaretě a přivedl ji tím k životu, upřeně mě u toho sledoval. Nepovažoval jsem se za kuřáka, ale byla pravda, že jsem si příležitostně zapálil a teď když jsem viděl Kookieho, měl jsem na ni chuť víc než kdy jindy.
