Každý má v životě něco, s čím se musí poprat i slavní idolové. Život dvou Kpop idolů, kteří jsou rivalové už od střední školy. Je až k smíchu, jak jim osud motá nitky, tak aby se jeden druhého nemohli zbavit. Co je přiměje, začít spolupracovat a hl...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Venku už značně přituhovalo. Začínala zima, tudíž jsem zaregistroval, když jsem ráno ztratil přísun tepla. Nezastavoval jsem ho, protože jsem doufal, že potřeboval jen na záchod a hned se vrátí, protože byla neděle, tudíž žádné vstávání do práce a ani se nemuselo vstávat k dětem, protože jejich návrat se měl konat až večer. Jenomže se nevracel. Už nějakou dobu a já ho za normálního člověka už více nemohl považovat, protože každý normální člověk by si takové naservírované příležitosti chytil a využil by jí plnými doušky. Neznám jeho návyky, třeba šel cvičit, nic by mi do toho být nemělo, ale jeho odchodem narušil můj spánek, takže jsem se starat musel. Naštvaně jsem vydechl a snažil se vyhrabat z peřiny, když se narušitel mého spánku objevil ve dveřích. Vypadal, že se vyspal do růžova a že už více spánku nepotřebuje.
"No jdeš mi do rány." Upozornil jsem ho. Hodlal jsem si s ním vyřídit, že si dovolil sebrat mi teplo, které mi celou noc dodával.
"Tobě taky dobré ráno." Usmál se a přišel si sednout na kraj postele s úsměvem od ucha k uchu. Vypadal spokojeně.
"Připadá ti, že je dobré? Mohli jsme ještě spát, kdyby sis nehrál na ranní ptáče." Podivil jsem se jeho energii. I mě se spalo výborně s ním po boku, ale chtěl jsem si z neznámého důvodu jeho přítomnosti užívat déle.
"No, šel jsem nám udělat snídani, chtěl jsem ji vzít do postele, ale ještě před tím jsem doufal, že se stihnu chvíli koukat na to jak sladce spíš." Řekl s naprostým klidem a mě tím sebral vítr z plachet. Co mu na tohle mám říct? Jen jsem si ho měřil pohledem a odhadoval, jestli si ze mě jen střílí, nebo se tak teď opravdu hodlá chovat stále a okatě se mnou flirtovat.
"Dobře, to ovšem mění situaci, buď rád, že jiný důvod než snídaně to nebyl. Teď když už se zvedám, můžeme si ji dát u stolu. Na snídani v posteli budeme mít po svatbě času dost." Mrkl jsem na něj a musel se zasmát jeho reakci. Tvářil se dost překvapeně a vypadalo to, že nemá slov, jen jsem ho poplácal po rameni a šel se do koupelny trochu zkulturnit. Když si ze mě může dělat srandu on, můžu přeci i já.
Když jsem vešel do kuchyně, u jídelního stolu už seděl i Jimin, byl zase roztomilý, jako vždycky, když se vzbudí, akorát celý jeho roztomilý vzhled kazil perverzní úšklebek a zvědavé oči, kterými nás oba měřil. Celá místnost byla provoněná slaninou a čerstvou kávou, kterou jsem teď nutně potřeboval. Nebyl jsem kávový fanoušek, ale od té doby, co jsem i rodičem ji piju po litrech.
"Co tak koukáš?" Optal jsem se.
"Ale, jen koukám jak se ti po včerejšku chodí?" Zakmital obočím. Věděl jsem přesně co tím myslel. Věděl jsem že něco takového vytáhne, ale doufal jsem, že ne před Jungkookem. To by ale nebyl Jimin, kdyby nepřekvapil. To mu šlo nejlíp. Černovlásek, který stál u linky se jen uchechtnul a pokračoval s posledními úpravami snídaně, která byla určená mě do postele, trochu jsem zalitoval, že jsem si ji nenechal donést, aspoň bych nemusel absolvovat výslech mého nejlepšího kamaráda.
