Každý má v životě něco, s čím se musí poprat i slavní idolové. Život dvou Kpop idolů, kteří jsou rivalové už od střední školy. Je až k smíchu, jak jim osud motá nitky, tak aby se jeden druhého nemohli zbavit. Co je přiměje, začít spolupracovat a hl...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Větší kokot být nemůžu. Nemohl jsem se dočkat, až se Tae vrátí do ložnice a budeme moci začít tam kde jsme přestali. Chtěl jsem znovu cítit jeho lahodné rty na těch svých, nevím proč, ale doufal jsem, že bychom se mohli dostat i někam dál, po tom, co budeme jen v přítomnosti toho druhého mezi čtyřmi stěny, v soukromí naší ložnice. V hlavě se mi promítalo několik žhavých scénářů, jak bychom se nechali unášet vášní, až by nás úplně pohltila. Ztráceli bychom se jeden v druhém a na ničem jiném by nezáleželo. Tohle všechno mohlo být, ale já usnul. Vytuhnul jsem, jen jsem zavřel oči a moje hlava vytvářela neuvěřitelný příběh nahých těl, až se proměnili v sen.
Ráno místo toho, abychom se probudili spolu, mě ze sladkých a erotických snů o muži vedle mě, probudilo vyzvánění mého mobilu. Nechtěl jsem Taehyunga probudit, takže jsem mobil co nejrychleji zvednul a opustil jsem místnost, ve které jsem teď chtěl být nejvíc.
Volala mi žena, která mě přivedla na svět a zněla tak naštvaně a byla rozhodnutá mě z tohoto světa i dostat, když si do půl hodiny nepřijedu vyzvednout děti, které shodou okolností byly od včera oficiálně moje a Taeho a ani jeden jsme si nepamatovali, že je vlastně máme dnes brzy ráno vyzvednout. Uvědomění, že to není žádný vtip, ale že to má matka myslí smrtelně vážně, jsem rychle pospíchal zachránit svůj život, protože kdybych se nedostal do domu mých rodičů do času, který mi byl vřele sdělen při hovoru, byl by to můj konec. Taeho jsem nechtěl budit, za prvé bychom se zdrželi ještě víc a za druhé neměl jsem to srdce na to, abych ho po ránu tak plašil. Stačilo, že já bojoval o svůj život.
Dole jsem potkal Jimina a vysvětlil mu situaci, aby to přetlumočil Taehyungovi a nevzniklo tak zbytečné nedorozumění. Nechtěl jsem už nic zvorat. V tuto chvíli jsme si byli s Taem nejblíže za celou dobu a doufal jsem, že i na dobré cestě v budovaní našeho vztahu a rozhodně si ho nenechám proklouznout mezi prsty.
Když jsem dorazil před dům, kde jsem vyrůstal, před vchodem už stála má matka s rukama v bok a přísným pohledem, vedle ní stál můj otec s neutrálním pohledem a děti lítaly po oploceném pozemku a kdybych si nebyl jist, že jde právě o ně, ani bych to v té rychlosti, co běhaly nepoznal.
"No to je dost. Kde je Taehyung?" Tolik k pozdravu od mé matky.
"Taky vás zdravím, měl nějakou práci, omlouvám se za zpoždění, doufám, že stíháte?" Nebudu přeci prozrazovat, že stále spí. Ještě bych si něco vyslechl a jsem si jist, že by se bez kázání neobešel ani Taehyung. Oba moji rodiče ho milovali, ale když na to přišlo, moje matka dokázala seřvat každého.
"Stíháme. Díky tomu, že jsem zavolala. Teprve včera jste je dostali plně do vaší péče a už dnes jste nezodpovědný. Mimochodem, ani jsi nám to nedal vědět, musela zavolat Taeho maminka. Oba jsme tady byli jak na trní a vám bylo za těžko vzít do ruky mobil, který máte oba stále u sebe!!!" Máchala vztekle rukama a věřím, že kdyby měla něco po ruce, hodila by to s velkou radostí po mě. Musím se přiznat, že mě včera po tom všem ani nenapadlo, že jim mám dát vědět. Vše se mi po té puse úplně vykouřilo z hlavy.
