It's time to grow up //Taekook//

12.

Taehyung

Pozoroval jsem obraz na stěně. Nikdy jsem nebyl velkým fanouškem malířského nebo sochařského umění. Rád jsem se podíval, ale cíleně jsem to nevyhledával. Teď mne nastínění nějakého města od malíře, kterého samozřejmě neznám, ale jeho jméno jsem si s určitostí mohl přečíst v pravém dolním rohu, kam moje zrakové schopnosti nedosáhli, zajímalo daleko více, než povinnosti, které jsem měl.

"No je vám to doufám oběma jasné." Až teď jsem přesunul pozornost na vedoucí mé a Jungkookovi agentury, nebyl jsem si jistý, který z nich k nám právě promlouval. Stočil jsem pohled doprava na mého kolegu, který seděl i na kluka dost neslušně a obdarovával mě výsměšným pohledem. Zřejmě se perfektně bavil, ale já neměl ani tušení, co je tak zábavného.

"Pane Kime, vypadáte dost ztraceně." Ozval se pan Hong, Jungkookův vedoucí. No nepovídejte. Taky jsem pěkně ztracený byl.

"Omlouvám se, já jsem byl chvíli myšlenkami jinde a nedával jsem pozor. Mohli byste mi to prosím zopakovat?" Nechtěl jsem hledat zbytečné výmluvy, tak jsem se přiznal ke svému ignorantství. Po mém přiznání se Jungkook svůj výsměch nesnažil ani trochu zakrýt a regulérně se mi vysmál. Zaslechl jsem podrážděné vydechnutí ze strany mého nadřízeného pana Cho. Nedivil jsem se, dávám mu dost zabrat, ale zase na druhou stranu se mi ani jeden nemůže divit. Včera jsem se po dlouhé době konečně uvolnil. Po kvalitní lahvi vína a tolik potřebném rozhovoru s Jiminem. Ani jsem si celou dobu neuvědomoval, jak moc ho ve svém životě postrádám.

Jungkook se zase vypařil a dopřál nám tak soukromí. Jimin mi pomohl postarat se o děti a pak jsme se posadili do obývacího pokoje a nezastavili se ve sdílení našich problémů až do rána.

"Co to mělo znamenat?" Zeptal se mě Jimin hned jak jsme se usadili naproti sobě. "Co přesně myslíš?" Tušil jsem, že naráží na to, jak mě dneska odpoledne našel s Kookem v kuchyni opřený o ledničku. Jenom byl natolik taktní, že před dětma to nevytahoval a počkal na vhodnou chvíli, až budeme úplně sami.

"Moc dobře víš, na co narážím, kdybych se tu neobjevil, už bys do něj nemilosrdně vrážel. Vždycky jsem věděl, že jsi hřebec, ale že byste se stihli takhle rychle posunout a ještě takhle, když se mohly každou chvíli objevit děti. Jako promiň, ale stává se z tebe zvíře Taehyungie."

Tomu jsem se musel zasmát. Na sex v tu chvíli neměl ani jeden z nás pomyšlení.

"Brácho, tak to vůbec nebylo. Jen si myslel, že by mě mohl vystrašit, tak jsem mu jen ukázal, že se ho nebojím. Přiznávám, že to mohlo z tvého pohledu vypadat dost nevhodně."

"Brouku, to taky vypadalo, ale upřímně bych se ti ani nedivil, kdybys neudržel ptáka v kalhotách, ten kluk je hajzl, ale dost sexy hajzl." S tím jsem musel souhlasit, sexy to on opravdu byl. Byl jsem si vědom, že mlčení znamená souhlas, takže nebylo třeba to nějak komentovat.

"Takže když to jeho pozadí nepoužíváš, mám stále svolení si do něho kopnout?"

To napovídá tomu, že jsem ani nešel spát a hned co jsem doprovodil děti do školky, jsem musel do práce, kde se teď nacházím. Věřím tomu, že hned jak jsem s dětma opustil dům, Jimin to zakotvil rovnou v mojí posteli a teď se oddává sladkému spánku. Ani nevíte jak moc mu to závidím. Na stole před sebou jsem měl dopitou kávu a už teď mohu s jistotou říci, že dnes nebude ani zdaleka poslední. Takovým tempem na mě blahodárné účinky kofeinu za chvíli přestanou působit.

"Říkali jsme, že naše spolupráce nespočívá jen v tom, že odzpíváte jeden charitativní koncert a ještě k tomu každý se svojí tvorbou na střídačku. Budete spolupracovat tak, že vystoupíte společně. Máme nové skladby, které nazkoušíte společně spolu s choreografií, na všem se můžete podílet, dostanete také svůj prostor se umělecky vyřádit, ale tak, aby to vyhovovalo vám oběma." Už jsem chápal jeho výsměch, přesně o tohle mu jde, přivádět mě do nepříčetnosti. Tímhle se baví už od střední. Je stále krok přede mnou.

"Aha, to se dalo čekat, takže nejenže, spolu teď máme vychovávat děti, budeme spolu trávit čas i v práci, výborně." Konstatoval jsem. Tím můj návrh na střídání směn úplně padá.

"Ano, je to z části na žádost soudu, protože potřebujete vytvářet rodinné prostředí a to by se vám jednotlivě nedařilo tak efektivně, jako společně. Takže jsme se rozhodli do budoucna s tím, že se podílíte na více projektech společně a vše budeme přizpůsobovat vašemu soukromému životu. Navíc si nebudete konkurovat a nebudete tolik kontrolovaný ze strany bulváru." Dává to smysl. Je to od nich naprosto ohleduplné a laskavé gesto. Je pravda, že nám to umožní stále dělat, to co nás baví, živí a navíc bulvár nebude kontrolovat každý náš pohyb, proto aby nás mohli nechutně porovnávat, teda aspoň ne v takové míře, jako doteď, ale nejsem si jistý, jestli to chci podstupovat, když to zahrnuje být čtyřiadvacet hodin denně s Jungkookem.

"Dobře. Já s tím souhlasím. Je to od vás velmi hezké a ohleduplné gesto vzhledem k naší situaci. Moc si toho vážím." Nakonec jsme se rozhodl nebýt kokot a začít přijímat věci tak jak jsou. Tím jsem překvapil nejen sebe, ale i ostatní v místnosti. Myslím, že čekali všechno, ale že takhle v klidu příjmu spolupráci s Jungkookem, když ještě týden zpět jsem udělal nehoráznou scénu, protože jsem se dozvěděl o naší společné charitativní akci, nikdo nečekal.

Jenomže, kdyby nešlo o mou neteř a synovce, ta scéna by se nejspíš i konala, ale protože tohle se zatím zdálo, jako nejlepší řešení , přijmul jsem to.

"Jste v pořádku pane Kime?" Optal se můj nadřízený. Tahle otázka tkvěla v očích všem přítomným. Nejsem v pořádku, naprosto jsem se pomátl. Mé staré já by nikdy na nic takového nepřistoupilo, ale teď nemám jinou možnost.

"Jsem, jestli je to všechno? Máme ještě sezení s partnerským poradcem." Dal jsem jim najevo, že dnešní schůzku považuji za uzavřenou, protože mě čeká ještě dost náročné odpoledne.

"Jistě, je to všechno, zítra už můžete pomalu začít s nácvikem, podrobné informace dostanete v e-mailu." Zvednul jsem se z dost nepohodlné židle, slušně se uklonil a doprovázen udivenými výrazy jsem opustil místnost, ve které začal být vzduch značně hustější.