Každý má v životě něco, s čím se musí poprat i slavní idolové. Život dvou Kpop idolů, kteří jsou rivalové už od střední školy. Je až k smíchu, jak jim osud motá nitky, tak aby se jeden druhého nemohli zbavit. Co je přiměje, začít spolupracovat a hl...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
I když si stále udržuji svůj starý byt, nevím proč, asi pro všechny případy, přespal jsem u Jina doma. Poslední co jsem potřeboval v této situaci, bylo být osamělý v prostorném moderně zařízeném bytě, zdůrazňuji to proto, že není zařízený útulně a já si na rodinné prostředí až příliš rychle zvykl. Všechen ten hluk, barvy, vůně, nic z toho v mém životě předtím nebylo, navíc by na mě vše dolehlo, protože právě můj byt byl místem, kde se roky rodily všechny ty nápady, které znepříjemňovali černovláskův život a mě dostaly do tohoto stavu. Všechno by se mi přemítalo v hlavě a pravděpodobně by vybuchla, nad náporem všech těch výčitek a špatných myšlenek, za který si můžu jen já.
Bylo vidět, že jak Jin, tak i jeho snoubenec Namjoon, z toho nebyli dvakrát odvaření, ale Jin je dobrá duše a i když někdy nahání strach, vždycky pomůže. Potřeboval jsem cítit přítomnost, někoho, komu na mě záleží. Za normálních okolností bych vyhledal rodiče, ale těm se od pohřbu vyhýbám, jako čert kříže. Jin nebyla má první možnost, můj prvotní záměr byl, odjet někam na klidné místo s hezkým výhledem a přespat v autě. Sbalil jsem si dokonce i deku, kterou mám teď hozenou v kufru. Jenomže nezvládal jsem to, potřeboval jsem pomoct, proto jsem zavolal staršímu nejlepšímu kamarádovi, který, neváhal a poskytl mi azyl. Navíc blížil se prosinec, to znamenalo značné ochlazení a místo klidu, bych získal akorát tak chřipku.
Nejlepší způsob, jak se vyrovnat s bolestí je, svést vinu na druhého, jak jednoduché. Horší je, když jste do toho namočení až po uši a veškerá vina padá na vás, jako je to v mém případě. Já mám zlomené srdce a můžu si za to sám. Cítím těžký tlak na hrudi a od té doby, co jsem osaměl jsem nezastavil pláč. Nemám na koho svést vinu. Za všechno můžu já a nevím, co budu dělat, ležet navždycky u Jina v jeho ložnici, kde mě mimochodem nechal spát a zůstal celou noc se mnou, nemůžu. Podotýkám, že i to se Namjoonovi moc nelíbilo, vlastně vůbec, jenomže má za snoubence Jina, který mu pohrozil, že raději ustoupil a šel spát do pokoje pro hosty. Jsem mu za to nesmírně vděčný, protože bez něho by mě určitě někdo poslal na akutní psychiatrické vyšetření. Nejraději bych se sebral a šel prosit na kolenou Taehyunga, aby mi dal šanci mu dokázat, že to kým jsem byl těch pár dní, když jsem se mu věnoval, bylo mé pravé já. Ráno jsem k tomu měl namířeno, ale jakmile jsem ho viděl, dostal jsem strach, vzal jsem si věci na cvičení, jako záminku proč jsem přijel a jel zase zpět k Jinovi do ložnice, kde ležím do teď.
Ve všech těch chvilkách s černovláskem jsem se konečně cítil uvolněně, bez přetvářky. Moje radost však vedla ke zbrklosti a bezohlednosti a tím jsem všechno zkazil. Kdybych jen dal na rady svého Hyunga a netlačil na pilu, ale já si byl jistý, že chvílemi po mně toužil také, nebránil se, proto jsem se nedržel zpět, stál jsem za tím, že mám kout železo, dokud je žhavé. Sakra, a že Taehyung je kurva žhavý. Přestože jsem se právě takovým myšlenkám chtěl vyhnout, objevily se.
Nebylo pro mě těžké přijmout, co k Taehyungovi cítím. Srdce to cítilo celou dobu, ale vše ostatní se tomu bránilo. Když jsem dostal impuls od Jina, všechno mi začalo zapadat jako puzzle. (Ještěže je neskládal Bae.) Najednou celé moje vědomé i podvědomé chování dávalo smysl. Co mi sere, je, že jsem celou dobu žil ve lži. Neuměl jsem to pojmenovat, nebo spíš nechtěl. Protože nebyla téměř žádná možnost, aby někdo na tokové úrovni, jako je Tae, o mě zavadil aspoň pohledem.
