Každý má v životě něco, s čím se musí poprat i slavní idolové. Život dvou Kpop idolů, kteří jsou rivalové už od střední školy. Je až k smíchu, jak jim osud motá nitky, tak aby se jeden druhého nemohli zbavit. Co je přiměje, začít spolupracovat a hl...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nevím, jestli existuje seznam nejlepších způsobů probuzení, ale s určitostí mohu říci, že to dnešní by první příčky neobsadilo. Spal jsem překvapivě tvrdě. Byla to změna. "Změna je život." To by mi řekl Jimin, byla to jeho nejvíce používaná věta, hned po "Žijeme jen jednou!" Já změny neměl moc v oblibě, ale kvalitní spánek je důležitý, proto jsem se rozhodl přivítat tuto změnu s otevřenou náručí. Bylo příjemné po dlouhé době cítit něčí přítomnost, i když jsem se tomu včera bránil, shledal jsem to jako dobrý nápad, ale neplánoval jsem své myšlenky ventilovat na povrch. Na druhou stranu to byla zkouška ohněm, mít někoho tak hříšně sexy na dosah ruky a nesmět si přivlastnit všechno, co jen jeho mladé, jistě pružné tělo nabízelo. I Kookovi to nejspíš prospělo, protože stále klidně oddechoval a nezaznamenal jsem po celou noc, jeho únik, který byl jeho každonoční specialitou.
Skvělý spánek byla ta příjemná část, a jako všechno má své kladné i záporné části, probuzení zapadalo do té záporné.
Ležel jsem stále zády k černovláskovi, osobní prostor jsme nenarušovali jinou částí těla, než jen nohama, které jsme měli po celou noc propletené v nártu. Překvapivé, ale oba jsme neporušili stanovenou hranici, připomínám, že to bylo nesmírně těžké se neotočit a dotýkat se zakázaného ovoce, které vás lákalo, jako zpěv sirén námořníky. Byl jsem tedy zády i k velkému oknu, proto byly nevysvětlitelné záblesky, které mě nepravidelně osvětlovaly, spolu se šeptáním, kterému jsem v zmatení vůbec nerozuměl. Světlo bylo ostré a když jsem otevřel oči, abych zkontroloval příčinu světelné show, jeden záblesk zasáhl můj zrak, jako jehličky v jehelníku a chvílí mi trvalo dozvuky rozmrkat. Byl jsem zvyklý, jako veřejně známá osobnost na blesky fotoaparátů, ale při probouzení to získávalo na intenzitě a tvořilo to tak úplně jiný efekt, horší!
U postele se nacházeli dva diváci, pro které se toto celé divadlo odehrávalo. Zaujalo je to nejspíš na tolik, že si nutně potřebovali uchovat vzpomínky i materiálně, a to příspěvkem do rodinného alba.
Ari v ručičkách držela tablet a zachytávala obraz, který se jí naskytnul. Bae jen nečinně přihlížel a poslouchal Ariiny prosby k tichosti, tudíž mi vše začalo pomalu zapadat a s určitostí jsem mohl říci, že se snažili nenápadně zvěčnit důkazy o sdílení manželské postele mnou a mým spolunocležníkem. Bohužel, k dokonalosti provedení tohoto zdánlivě nenápadného činu, chyběla jediná maličkost, a to vypnout blesk. Nevadilo mi, že mě přišli vzbudit, dělávali to pravidelně. Jakožto děti, byly zvyklý vstávat brzy a často se stávalo, že přelezly ke mně ještě před budíkem. Nikdy je ale nenapadla podobná rošťárna, jako dnes.
"Co to děláte?" zeptal jsem se ještě s více hlubším hlasem, než mám normálně, protože ještě nesl pozůstatky ze spánku. Oba právě hodnotili fotografické umění jediné zástupkyně něžného pohlaví v tomto domě, oba si mysleli, že spím, tudíž je má otázka vylekala do takové míry, že se domem rozeznělo dvojí vysoké zapištění, takového rázu, že by probudilo i mrtvého.
