Každý má v životě něco, s čím se musí poprat i slavní idolové. Život dvou Kpop idolů, kteří jsou rivalové už od střední školy. Je až k smíchu, jak jim osud motá nitky, tak aby se jeden druhého nemohli zbavit. Co je přiměje, začít spolupracovat a hl...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"TaeTae! Kookie!" Obě děti nám skákaly do náruče, když jsme se k nim přiblížili. Musel jsem tak nechtěně rozpojit ruce, za které jsme se s Taehyungem pevně drželi, chyběl mi náš kontakt. Bylo to neuvěřitelné gesto, které vydalo za více než tisíc slov. Dodával nám vzájemnou podporu, věděl jsem, že na nic nejsem sám. Dával mi tím najevo, že je tady, že sdílí tuhle chvíli se mnou, a že se na něho mohu obrátit. Říkal tím, že mu nejsem lhostejný, že se mu nehnusím a nebojí se mi být nablízku. Úplně obyčejný, nevinný kontakt, přesto byl v jeho podání naprosto neobyčejný a nesmírně intimní.
Jako první jsem pomuchloval Ari, která se mě nebála a s radostí mi ukazovala, jak mě má ráda. Byl jsem ji za to vděčný, její chování vůči mě jsem miloval, dávala mi lásku, která se nedala popsat slovy. Od doby co jsem ztratil bratra, jsem stihl poznat, že existuje více druhů lásky. Nikdy jsem ji neměl málo. Dostávalo se mi ji ze všech stran mé rodiny, později od Jina. Romantickou lásku jsem ovšem zamknul hluboko v sobě, nevěděl jsem o ní do té doby, než jsem si s Jinovou pomocí uvědomil, pro koho jsem si ji šetřil. Romantická láska je silná, ale existuje mnohem silnější. Byl jsem na ni upozorňován od mého bratra, kterému nechyběla a byla to láska, kterou rodič cítí ke svému dítěti. Nerozuměl jsem tomu. Jak bych mohl, když jsem vlastní děti neměl. Nevěřil jsem ani tomu, že bych je někdy mít mohl, ale já je teď mám. Dvě nádherný děti, který pro mě znamenají celý svět a byl bych za ně schopný dát svůj život.
Objímala mě tak pevně, že jsem ani nevěřil, že taková drobná, křehoučká princezna, které se bojíte jen dotknout, aby se vám v ruce nerozpadla, má v sobě sílu Hulka. Když se mě nabažila, běžela přivítat i černovláska, kterému se v očích objevovaly jiskřičky radosti, z toho jak byl rád, že je oba zase vidí. Přivítal jsem se i s paní a panem Kim, ale u Baeho jsem narazil na kámen úrazu. Bae stál naproti mně a rozmýšlel se, co bude jeho dalším krokem. Mrzelo mě, že se mě bojí, lámalo mi to srdce, ale věděl jsem, že si za to můžu sám. Měl jsem se víc zajímat, navštěvovat je, být jim dobrým strýčkem, kterým jim byl Tae. Nikdy jsem nebral ohledy na to, co mi ostatní radili, řídil jsem se sám sebou a teď vím, že to v mém případě byla obrovská chyba. Koukal jsem na něho s nadějí, že se nerozbrečí hned po tom, co zase veřejně prohlásí, že jsem bubák a mé oči se naplnily slzami, jakmile se jeho malé ručičky obmotaly kolem mých nohou, ale než jsem ho stihnul čapnout a udržet si ho u sebe trochu déle, zdrhnul do jiné místnosti, kde jsem hádal, že bude zbytek pozvaných.
Stál jsem jak opařený a cítil jsem hřejivý pocit, který se z hrudníku rozléval pomalu do celého mého těla. "To byl pokrok." Pronesl starší černovlásek, který koukal stejně překvapeně jako já. Byl jsem poctěn a na mém obličeji se vytvořil šílený úsměv, který se nedal něčím zastavit. Po dlouhé době jsem cítil pocit štěstí.
"Tak pojďte dál, ostatní už čekají." Paní Kim nás navedla do útulné jídelní místnosti, kde u prostřeného stolu už všichni seděli a čekali na náš příchod. Všimnul jsem si přitroublých úsměvů našich kamarádů, kterými nás obdarovávali, zřejmě spokojený, jaký úžasný plán vymysleli a Taeho přísného pohledu, kterým dával jasně najevo, že jejich útěk jim neprojde tak snadno, to jim ovšem jejich úsměvy kompletně smazalo a oba raději zaměřili svojí pozornost podlaze, když se všichni zvedali od stolu, aby nás slušně přivítali. Bylo mi jasné, že zdrhli, jen co Tae šel pro peněženku do ložnice, nechápu jak je něco takového mohlo tak rychle napadnout, ale mohl jsem tušit, že zrovna ty dva si padnou do noty. Byli si dost podobní. Otevření všemu, ale Jin měl také otevřené srdce a i když se někdy chová jako hovado, nemyslí to nikdy špatně a myslím, že to tak bude i v Jiminově případě.
