Každý má v životě něco, s čím se musí poprat i slavní idolové. Život dvou Kpop idolů, kteří jsou rivalové už od střední školy. Je až k smíchu, jak jim osud motá nitky, tak aby se jeden druhého nemohli zbavit. Co je přiměje, začít spolupracovat a hl...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Tak co tě zase žere. Já přísahám, že jsi se zasekl ve svých pubertálních letech." Dostal se sebe Jin podrážděně, řekl bych, že až dramaticky, jen co se usadil v naší kuchyni za barový pult. Přišel na návštěvu, právě když jsem byl doma sám. Taehyungie je s dětmi venku a moje společnost nutná nebyla, protože je s nimi Hoseok. Nechápu, proč jsem se nemohl přidat, ne že bych nějak žárlil, máme přeci trávit čas s dětmi společně, s žárlivostí to nemá určitě nic společného, opravdu ne. Hoseok je podle mého názoru moc přátelský, nelíbí se mi, jak je až moc otevřený doteků, co se týče Taeho, který si to samozřejmě nechá líbit.
"Nech si ty kecy, myslíš si to stejně jen ty a oba víme, že rád přeháníš." Už tak jsem nebyl v dobré náladě a poslední co jsem potřeboval byly provokace. Postavil jsem vodu na čaj a otočil jsem svojí pozornost na mého společníka, kterému bych za to rejpání nejraději ukázal východ a pokračoval zase v sebe litování, protože to jsem dělal do té doby, než zazvonil domovní zvonek.
"To bude tím, že se bavíš jen se mnou, jak by si to potom mohl myslet ještě někdo jiný. Tak už kápni božskou!" Věděl jsem, že tady bude sedět tak dlouho, dokud ho nenakrmím tím, co mě trápí a kdybych mu to neřekl sám, najde si cestu, jak to zjistit. Má svojí práce až nad hlavu, do toho spoustu kamarádů a ještě zařizuje svatbu, ale na mě a moje problémy si čas udělá vždycky, jsem mu ve většině případů vděčný, ale občas mi to drnká na nervy. Stejně jsem tušil, že už jen z pohledu na mě poznal, o co jde. Jeho starost a smysl pro pozorování mě vždycky překvapovali. Je to v určitým směru strašidelný, že existuje někdo, kdo ví o vás něco, co jste ještě nestihli ani sami o sobě zjistit. Mlčel jsem. Jen jsem si ho měřil pohledem a snažil se přijít na to, jestli není obdařen nějakým jasnovidectvím. Kdyby mi řekl, že ano, věřil bych tomu.
"Taehyung." Řekl najednou.
"Kde?" Zpozorněl jsem. Podíval jsem se z okna, jestli už náhodou není na příjezdové cestě, Zamyslel jsem se tak hluboce, že je možné, že jsem nepostřehl jejich návrat.
"Myslím, to co tě trápí, ne že je tady. S tebou je to vážně zlý." Povzdechl si a poposedl na stoličce, aby se cítil pohodlněji. Uvědomil jsem si, že jsem zněl jak posedlý, ale já si prostě nemůžu pomoct. Raději jsem se otočil zpět k dodělání čaje, abych zakryl to, jak se mi studem trochu nahrnula krev do tváří.
"Přestaň mě takhle sekýrovat. Moc dobře víš, jak se okolo Taehyunga cítím. Navíc mě teď přivádí k šílenství. Já nevím, jestli jsem mu to nevysvětlil dost jasně? Snažím se k němu dostat blíž a on přede mnou otevřeně flirtuje s nějakým neznámým chlápkem v nemocnici. Veřejně! Úplně mě zazdil. Chápeš to?" Dal jsem prostor svým emocím. Skoro jsem vylil hrnky s horkou tekutinou, jak jsem se rázně otočil. Vážně mě to ten den vytočilo. Já se mu přiznám s tím, že k němu něco cítím a on jakoby to neslyšel, jde a flirtuje s muži na potkání a ještě přede mnou!
