Každý má v životě něco, s čím se musí poprat i slavní idolové. Život dvou Kpop idolů, kteří jsou rivalové už od střední školy. Je až k smíchu, jak jim osud motá nitky, tak aby se jeden druhého nemohli zbavit. Co je přiměje, začít spolupracovat a hl...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V životě jsem se necítil tak trapně, jako právě teď. Ani můj první sex nebyl tak ztrapňující, i když skončil dřív, než mohl vůbec začít, nebylo to tak ponižující, jako tahle situace. Pamatuji si, že to bylo na střední škole někdy v třetím ročníku. Chodil jsem v té době s holkou o rok starší než jsem byl já. Nevím čím jsem jí zaujal a pravděpodobně to nevěděla ani ona. Náš "vztah" trval Tři týdny a po tom, co mělo přijít na věc, mě už nikdy nechtěla vidět. Kdybych mohl, mám zahrabanou hlavu v písku a už bych ji nikdy nevytáhnul. Jak se mu teď mám podívat do očí?
Jin se na mě hezky vyřádil, ale ani jeho extrémně pronikavý hlas a dost pestré nadávky neodvedly pozornost z mých myšlenek. Jak je možné, že jsem celou dobu nevěděl, že jde z té zasrané koupelny slyšet úplně všechno? Jako pardon, ale tohle mi přijde jako dost důležitá informace. Nemělo by se v takových případech dávat upozornění na dveře?
Nevěřil jsem jim. Doufal jsem, že je to jen extrémní náhoda. Potřeboval jsem to dokázat, takže dřív než se Jin rozhodnul mi dát lekci, zkoušeli jsme ozvučení v naší koupelně. Nevím, proč jsem to tak nutně potřeboval dokázat, akorát jsem se cítil ještě víc pod psa. Nevěřil jsem vlastním uším. Opravdu jde slyšet úplně všechno. Teď už mi dávaly smysl Taeho záhadné pohledy, které na mě házel pokaždé, co jsem vylezl ze sprchy.
Vždycky vypadal rozpáleně a v očích mu jiskřilo, sváděl jsem to na jeho knihy, protože si vždy před spaním četl. Teď mi došlo, že za jeho stavy vzrušení mohlo mé sebeuspokojování a ne erotická literatura, ze které jsem ho podezíral.
Je pravda, že já neumím být potichu. Rád dávám najevo, že se mi něco líbí a ještě radši jsem měl, když se projevovaly i mé partnerky. Vzrušuje mě to. A s vědomím, že nejspíš ne jednou mi vyklouzlo i jeho jméno po tom co jsem vyvrcholil ve sprše, není možné abych se mu ještě někdy dokázal přímo podívat do očí. Tady končí veškerá sranda. Divím se, že už dávno nevzal nohy na ramena a nezdrhal rychlostí světla někam, kde nebude pod jednou střechou s nadrženým hovadem. Co pod jednou střechou, ale dokonce i v jedné posteli. Já bych se sám sebe bál.
On si z toho snad nic nedělá. Ještě mu to přijde vtipné.
"Posloucháš mě vůbec, nebo si tady plácám játra úplně zbytečně?" Zeptal se najednou Jin. Zvednul jsem k němu pohled, ale černovláskovi v křesle jsem se raději vyhýbal, jako kdyby měl extrémně nakažlivou nemoc. Proč mi nikdy nic neřekl? Líbilo se mu to? Bože! Jsme dospělý, možná to teď přeháním, ale řekněte, koho by to nevyvedlo s míry?
"Ehm, jo, jo poslouchám. Vím že jsem se zase choval jako dítě. Omlouvám se a už to nikdy neudělám." Po tolika letech kamarádství s Jinem jsem věděl, že je nejlepší ukázat, že máte zastrčený ocas a dokázat, že je vám opravdu líto, co jste udělali, i když třeba není. On stejně ví kde je pravda, ale omluva pokaždé zabere, bez výjimek.
