It's time to grow up //Taekook//

8.

Taehyung

"Co tu vůbec děláš? Nezvedáš mi mobil, neodpovídáš na zprávy a pak se tady zjevíš jakoby se nic nestalo."
Připomněl jsem mu jeho včerejší hru na mrtvého brouka. Nemluvil jsem moc hlasitě kvůli dětem, ale zato hezky důrazně, aby věděl, že mu jeho chování vůči mě nebudu tolerovat.

"Coby? Plním povinnosti rodiče. Jinak teď zníš jako nasraná ženuška."

Mezitím, co mluvil, se svalil na gauč v obývacím pokoji.

"Ty máš psa?" Ajaj.
"Mám, jak můžeš vidět, ale dej si pozor, jestli nechceš přijít o prsty, nemá rád cizí lidi."

Přišel jsem do obývacího pokoje, vzal jsem místo v křesle přímo naproti a nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Yeontan ležel namáčknutý na Kookovi a nechal se drbat za ouškem. Zrádce. Bože, začala se ve mně vařit krev. On si snad myslí, že je pán tvorstva nebo co. Nejdřív mě nazve ženuškou a pak se jakoby nic mazlí s mým psem, který by ani neměl být přítulný. Já mu ukážu, kdo je tady ženuška, to bude koukat.

Snažil jsem se navenek nedat nic najevo, už neudělám takovou chybu, abych před ním ztratil nervy a byl hysterický. Něco mi říká, že to nebude tak lehký. Prohlédl jsem si celé jeho tělo a zastavil se v oblasti, kde by měl mít své mužství, pod tou vrstvou volných, černých kalhot a dlouhého trika, které dosahovalo až do těch míst, nic vidět nebylo. On si nejspíš mého pohledu všimnul, protože pozvedl obočí na důkaz zvědavosti. Nenechal jsem ho čekat dlouho a řekl mu, co se mi honí hlavou. Navázal jsem s ním přímý oční kontakt.

"Myslím, že z nás dvou já nebudu tou ženuškou." Právě jsem narážel na jeho velikost, upřímně nevím jak je velký, ale co dokáže muže naštvat víc, než narážka na jeho mužství.

Zase se dloubnul jazykem do vnitřní strany tváře, kdy vytvoří bouli, která je viditelná i zvenku, to jeho děsivé gesto. Postavil se na nohy, já byl stále pohodlně usazen v křesle. Pohodlí se pomalu začalo vytrácet, po každém jeho kroku, mířeném mým směrem, až úplně zaniklo. Důvodem byl on, tyčící se nade mnou, že jsem si připadal naprosto maličký. Chtěl jsem si taky stoupnout, ale jeho blízkost mi to neumožňovala. Kdybych se zvedl, tak se akorát odrazím od jeho hrudi a dopadl bych zpět na prdel. Netuším, co má v úmyslu, oba jsme se měřili zamračeným pohledem. Byl jsem nucen zrakem sklouznout na jeho ruku, u které jsem zaznamenal pohyb. Ne. Nechce právě teď...

"Chtěl bys důkaz." Sakra. Ani na vteřinku nespustil zrak z mého obličeje, tudíž byl svědkem mého překvapení. Kurva, ne že bych se nerad díval na penisy, ale o ten jeho jsem nežádal. Stále mě pozoroval, přišlo mi, že snad ani nemrká. Moje oči, se pohybovali nahoru a dolů, nevím proč. Nechtěl jsem to vidět, ale zároveň jsem nebyl schopný koukat jen do jeho velkých očí.

Když se vrátím zpět k tomu, co jsem mu řekl, je pravda, že by to mohla být výzva přesně k tomu, co se teď chystá udělat. Už si rozepínal zip, chybí jen maličký kousíček a jeho chlouba okusí světlo světa. Koukal jsem mu do očí, jedna moje polovina nevěřila, že to udělá, ta druhá si zase tak jistá nebyla,  protože jeho odhodlaný pohled a stále se nezastavující ruka, se přikláněli k tomu, že to nebude trvat dlouho a bude venku.

"Mami! Mami, mami mami."
Lekl jsem se jemného hlásku vedle mě. Nebyl jsem sám, i Jungkook sebou trhl a otočil se bokem. Bae. Nevím, chodí jako duch, ale ocitl se hned vedle mého křesla, vyrušil tak Kooka u jeho počínání, hned se otočil a zase si vrátil oblečení do původního stavu. Ještěže se tu objevil. Nevím, kam až by byl schopný zajít.

"Bae? Copak je?" Musel jsem se zeptat, vypadal, že je to moc důležité.

"Mami, pojď se podívat čo jšem vylobil" Mluvil na mě. Právě mě oslovil mami. Podíval jsem se na Kooka, který byl nejdříve stejně v šoku jako já, ale později na tváři vytvořil pokřivený, vítězný úsměv.

"Bae, ale já jsem Taetae, já nejsem maminka." Odpověděl jsem mu co nejněžněji jsem uměl a přitom ho pohladil po růžové tvářičce. Je pravda, že jsme si s Eon Jin podobní a určitě ještě bude dlouho trvat, než zapomene oslovení mami a tati, které do nedávna používali každý den. Jenomže právě teď perfektně nahrál ďáblovi do hry. Nemohl oslovit mami právě jeho?

"A kdo je tady ženuška co?" Neodpustil si narážku, po tom co se mi nehezky vysmál. Skoro to vypadalo, že se udusí. Tak to ne. Proč mu musí okolnosti přihrávat takové příležitosti k tomu, aby mě mohl zesměšnit. Tenhle člověk je mojí životní zkouškou, zkouší mě už od mého mládí a já už to tak prostě nenechám. Ještě se uvidí, kdo je tady ženuška. Připrav se Jeone Jungkooku, hra teprve začíná.

Následoval jsem nejmladšího do jeho pokojíčku, který měly obě děti v přízemí hned vedle sebe. Byly to velké místnosti, krásně prosvětlené a útulné. Měl ho vymalovaný do zelené barvy, která by měla uklidňovat, nevím jestli to má nějaké účinky na ostatní, ale já se jeden čas záměrně touto barvou obklopoval, ale žádné blahodárné účinky to na mě nemělo. Možná jen neumím vnímat barvy nějak intenzivněji. Můžete hádat kvůli komu, bylo to období mého rozjezdu jako Kpop hvězda, a právě jsem se dozvěděl, že černovlásek rozjel svojí kariéru ve stejném oboru, stejném městě, jen pod jinou agenturou. To jsem taky děkoval bohu za to, že ho nebudu aspoň tolik potkávat, jenomže to jsem ještě nevěděl o spolupráci těchto agentur. To moje děkování bylo marné a věřte mi, v takové situaci vás barvy prostě nezachrání.

"Tak ukaž broučku co jsi hezkého vyrobil?" Chtěl jsem vědět co tak zázračného mě zachránilo od možné slepoty, po tom co jsem skoro viděl nepředstavitelné.

Bae přešel k malému stolku s plastovými židličkami a ukázal malinkým prstíčkem na hromádku něčeho, schovanou pod kusem modré látky. Upřímně jsem na tom nic zvláštního neviděl. Obdivuji dětskou fantazii, a jejich až příliš barevný svět.

Občas jim závidím, tu nevědomost, nevinnost a kouzlo, kterým dokážou vytvořit nejedné tváři úsměv. Nechtěl jsem se hned ptát co to je, protože to děti nemají rády. Tak jsem si zkusil tipnout.

"Ty jsi vyrobil kopec?"
Dobrý tipař ze mě nebude, usuzuji podle jeho zamračeného pohledu. Já se raději měl zeptat, na to, co to je.

"Ale nene, štlejdo Taetae, to je pčeci domeček pjo autíčka."
A může mi někdo říci, jak jsem tohle mohl poznat?

"Aha, myslíš garáž zlatíčko?"
Očka se mu rozsvítila a začal zběsile přikyvovat.

"Ahmm, jo jo jo,  gajáž."
Musel jsem ho pochválit, za to jak je moc šikovný. Tím jsem jeho radost povýšil ještě o kousek nahoru. Porozhlédl jsem se ještě po stolečku, co tady vyváděl celou dobu, co nebyl pod přímým dohledem. Našel jsem obrázek, který kreslil. Dost mě znepokojil, nejsem dětský psycholog, ale tohle by asi nemělo kreslit tříleté dítě.

"Co je to za obrázek, Bae?"