Každý má v životě něco, s čím se musí poprat i slavní idolové. Život dvou Kpop idolů, kteří jsou rivalové už od střední školy. Je až k smíchu, jak jim osud motá nitky, tak aby se jeden druhého nemohli zbavit. Co je přiměje, začít spolupracovat a hl...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po opravdu dlouhé době jsem jen seděl u televize a přepínal jsem kanály, zda narazím na něco zajímavého. Mohl jsem se začít dívat na telenovely, aspoň bych si měl o rodinných sešlostech s babičkou o čem povídat, ale raději jsem zůstal u sledování programů o přírodě a zvířatech. Za normálních okolností bych si zahrál videohry, ale s jednou rukou v sádře hrát bohužel neumím. Nezbývalo mi tedy nic jiného, když platformy pro sledování různých filmů a seriálů jsem si neplatil, protože s mým zaměstnáním na to nemám čas a kdybych se teď snažil jen maličko zapojit k chodu domácnosti, nedopadl bych dobře. S Kookem bych si nějak poradil, vím, že jeho bych přesvědčil a když ne, aspoň bych využil jeho přítomnosti a snažil se zabavit, ale s Jinem není radno si zahrávat.
Nechal jsem jim soukromí. Tak nějak jsem tušil, že ho budou potřebovat. Bylo mezi nimi dusno už nějakou dobu a já neměl v nejmenším zájmu se do jejich problematického vztahu montovat. Chtěl jsem poslouchat. I když jsem do toho nechtěl zasahovat, zvědavý jsem byl víc než dost, jenomže bylo překvapivé, jak jsem se nakonec do té televize zabral. Kdo by řekl, že když se žirafa chystá porodit, často se vrací na místo, kde už jednou rodila, nebo že si sloni proplétají choboty, jako projev náklonosti.
Když už jsme u těch chobotů, připomíná mi to dnešní škádlení s Kookem. Byl jsem zaskočený, že jsem ho potkal v kuchyni, kde dokonce vařil, nebo se o to alespoň pokoušel, ale vypadal, že mu to jde od ruky, jak se říká. Kdybych ho nevyrušil, mohl jsem se dívat déle a měl bych hned o zábavu postaráno. Za celou dobu jsem ho neviděl v domě hnout ani malíčkem, tudíž jsem předpokládal, že v domácích pracích nevyniká. Spletl jsem se, mohl jsem tušit, že pan dokonalý Jeon Jungkook umí zkrátka všechno.
A měl jsem pravdu. Když mě Jin zavolal k obědu, který jsme si dali všichni tři společně, pochutnával jsem si. Vařil opravdu skvěle. Sice jsem musel jíst jen mou zdravou levou rukou, byl to boj, ale zvládal jsem to. Jedl jsem pomaleji, tudíž jsem měl možnost si oběd řádně vychutnat. Jenomže k pravému požitku bych potřeboval trochu soukromí, kterého se mi nedostávalo. Oba mě střídavě sledovali a svých porcí se sotva dotkly. Doufal jsem, že si svoje porce nějak navzájem neotrávili a nějak se jim nezamíchalo pořadí. Musel jsem se pro sebe zasmát nad svojí bujnou představivostí.
Snažil jsem se jejich počínání ignorovat. Prostě dělat, že to nevidím a v klidu spořádat oběd abych mohl co nejdříve zmizet z jejich spárů, ale bylo to nemožné. Jejich pohledy byli tak intenzivní a zkoumavé. Zvedl jsem tedy ten můj a podíval se z jedno muže na druhého. Nečekali to a hned oba sklopily zrak do svých talířů. Začal jsem zase jíst, s pocitem, že už se konečně v klidu najím, jenomže oni se zase hned vrátili k předešlé činnosti.
Znovu jsem na ně upřel zrak, tentokrát se zvednutým obočím a ještě jsem kývl hlavou dopředu, abych je popohnal k odpovědi, co za divadlo to nacvičili? Ani jeden se neměl k odpovědi. Tak jsem přitvrdil a to tak, že jsem použil slova.
