Každý má v životě něco, s čím se musí poprat i slavní idolové. Život dvou Kpop idolů, kteří jsou rivalové už od střední školy. Je až k smíchu, jak jim osud motá nitky, tak aby se jeden druhého nemohli zbavit. Co je přiměje, začít spolupracovat a hl...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Musím říct, že když jsem byl sám, byl jsem více odhodlaný promluvit, postavit se bubákovi čelem, ale jakmile přišel, pronesl to své "Ahoj", všechna odvaha mě opustila. Představy jsou úplně jiné, když jste sami, než krutá realita, na kterou se nelze připravit. Vše se odvíjí jak z mé strany tak i z Jungkookovi, na kterou jsem zapomněl. On má také právo se vyjádřit, argumentovat a to je přesně to, na co se připravit nelze. Často se pak stává, že vás kvalitní argumentace napadne, až když je po všem. To je ovšem k nasrání.
Všechno se mi z hlavy vypařilo. Už jsem nevěděl z jakého důvodu jsem si chtěl promluvit. Vždyť jsme se ani nepolíbili, ve finále se mezi námi nestalo vůbec nic a já si teď připadám, jako pubertální děvče, které vidí signály lásky ve všem, kde žádné najít nelze. Může mě nařknout, že jsem si všechno špatně vyložil. A co když jsem si opravdu doposud všechno špatně vykládal? Nebo si to dokonce moje hlava všechno vymyslela?
Ne! Určitě ne. Změnil své chování vůči mně. Hrál si se mnou, jako kočka s myší. A to co mi vadí je nejistota, protože nevím co na mě chystá. Musí mít postranní úmysly a já nemohu všechno hodit za hlavu, hned po tom, co mi chvilku ukáže, jak nejsvatější umí být, když vím jak jsme fungovali všechny ty roky. Spíše nefungovali. Nemám mu jak věřit. Chtěl bych být naivní, protože jsem teď pár dní byl spokojený. Líbilo se mi být v jeho blízkosti, i přes všechno jeho předešlé chování. Chtěl bych věřit, že nic neplánuje, že se člověk dokáže jen tak změnit, že mi nehodlá nějak ublížit, nebo zesměšnit, protože přesně v tomhle byl expert. Napadlo mě, jestli nemá dojiče, protože teď znám dvě rozdílné osoby. Poslední dny jsme fungovali jsme jako rodina, i když to byla iluze, kterou vím, že za chvíli mými otázkami, nechám rozplynout.
"Musím s tebou mluvit." Dodám hned k pozdravu, abych neztratil ještě víc odvahy, než bylo nutné. Zvedl jsem se od stolu a došel si pro druhý hrneček, abych měl kam uhýbat zrakem, až budu v koncích. Už teď chybí málo a budu s největší pravděpodobností na útěku.
"Já s tebou taky. Něco jsem zjistil a po tom, co se teď vše odehrávalo, mi přijde férové abys to věděl." Byl jsem zvědavý na to, co zjistil, ale otázka mi uvízla v krku. Stál jsem čelem k lince a vyndával hrníček, když se mi jeho paže obmotaly kolem pasu. Strnul jsem. Cítil jsem jeho dech na mém krku, který mi postavil všechny chloupky na těle. Přiložil si nos na mou šíji a nasával mou vůni. Bože, byl jsem zase mimo. Jenomže tímto mi potvrdil, že nejsem blázen a ty chvíle, se neodehrávaly jen v mé hlavě. Najednou se mé vzrušení přeměnilo na vlnu vzteku. Jak může být tak drzý a jen tak mě svádět.
"Co si myslíš že děláš?" Odstrčil jsem ho a otočil se mu čelem. Překvapeně se na mě podíval a o kousek odstoupil. Zněl jsem jak hysterická, zhrzená manželka. Proto jsem se zhluboka nadechnul.
"Víš, zajímalo by mě co máš za problém? Beru, že když jsme s dětmi, je důležité jim ukázat, že jsme si blízcí, ale když tu nejsou, nemusíme v tom pokračovat. Ne když to není upřímný." Začal jsem o poznání tišším hlasem. Najednou jsem měl odvahy dost. Propaloval jsem jeho oči a pozorně sledoval jeho reakce, které neskrývaly překvapení.
