Your voice [m.yg x p.jm]

𝑇𝐻𝐼𝑅𝑇𝑌-𝑆𝐸𝐶𝑂𝑁𝐷

~Thirty-second~

,, Bože, to mi musíš natočit!"zasmál se Seokjin a Jungkook svraštil obočí. Seděli v jeho kavárně a popíjeli ledové latté. Nejmladší se tím psychicky připravoval na večer, již teď nervózně poklepával nohou.

,, Jako co přesně?"uchechtl se Jimin a krátce se podíval na hnědovlasého, který uraženě odvrátil pohled.

,, Jak Taeho na pódiu, tak Jungkooka až k němu bude promlouvat,"ušklíbl se provokativně blonďák.

,, Ha ha, vtipný."

,, Ježiš, neboj, to bych ti neudělal,"řekl modrovlasý a poplácal svého nejlepšího kamaráda po rameni. Pohled mu však sjel na svého bývalého přítele sedícího v rohu kavárny. Vůbec si jich nevšímal, po celou dobu, co tam jsou, neodtrhl svůj pohled od notebooku. Jimina to mrzelo.

,, Nechceš jít za ním?"vyrušil ho nejstarší a Jimin sebou trhl překvapením.,, Nemá naslouchátko. Myslím, že se něco stalo, ale neřekl mi to. Možná... s tebou mluvit bude."

,, Nemyslím si."

,, Jimin-ah,"oslovil jej Jungkook a navázal s ním oční kontakt.,, Promluvím si s Taem, ale jen pokud ty teď půjdeš za Yoongim."

,, To je vydírání,"pobaveně nadzvedl obočí Jimin a na chvíli se svému mladšímu kamarádovi zadíval do očí. Nakonec však povolil.,, Tak jo."

,, Výborně!"zazubil se blonďák za pultem.

Modrovlasý se tedy zvedl z barové židle a rozešel se k Yoongimu. Již v půlce cesty toho litoval. Co by mu měl říct? Bylo to velmi zvláštní za ním jít po tom, co mu řekl o svém vztahu s Hoseokem. Netuší, zda ho třeba černovlasý neodežene s tím, že s ním mluvit nechce. Jenže přeci jen takhle nemůžou pokračovat-ignorováním toho druhého.

Když k němu Yoongi zvedl pohled, Jimin ukázal na židli naproti němu.,, Posaď se,"přitakal starší a znovu svůj pohled upřel na notebook, načež se mladší posadil.,, Nemám naslouchátko, čehož sis asi všiml nebo ti to Hyung řekl, takže se nesnaž na mě mluvit."

,, Proč?"zeptal se a po tom, co Yoongi nezareagoval, lehce zaťukal na stůl vedle jeho notebooku. Až tehdy, když si toho jeho bývalý přítel všiml, mu věnoval pozornost, a tak Jimin zopakoval svou otázku.

,, Proč? Protože mi to zavazelo,"odvětil otázaný a již potřetí odvrátil pohled do notebooku. Všiml si však, že se druhý chlapec viditelně stále dožadoval pravdivé odpovědi. Nakonec tedy přivřel notebook, odsunul ho a s upřeným pohledem na Jimina si spojil ruce na stole.,, Jimine, nevím, o co se snažíš, ale to, že ti právě řeknu, že mi naslouchátko přestalo fungovat, mou psychiku poslední dva roky nezlepší. Pokud si myslíš, že mi záleží pouze na tom, abych znovu slyšel, pak se mýlíš. Chci něco jiného. Je mi jedno, že už třeba neuslyším."

,, Není."

,, Je,"opáčil.,, Teď už je. To, co chci, by asi bylo lehčí získat, kdybych byl slyšící. Teď jsem tu šanci propásl. To něco momentálně patří někomu jinému."Jimin se nadechl pro otázku, avšak byl přerušen.,, Jak se vám daří s Hoseokem?"

,, Um..."zamumlal mladší a krátce sklopil pohled.,,Dobře."

,, Tak to je fajn."