Your voice [m.yg x p.jm]

𝑇𝑊𝐸𝐿𝐹𝑇𝐻

~Twelfth~

,, Už nic víc nepotřebujete?"chtěl se ujistit Jimin a opřel se o futra.,, Kdyby něco, normálně přijďte do Hobiho pokoje a vzbuďte nás, jo?"

,, Jasné,"usmál se blonďák a přikryl sebe i černovlásého na druhé půlce postele.,, Ještě jednou díky."

,, V takovém dešti bych vám nedovolil někam chodit,"upřesnil nejmladší a ohlédl se ven z okna. Pršelo jako z konve. Byl v tu chvíli vděčný, že mu na zítřek dali volno, protože jeho v tmavovlasý model zůstal s jeho kamarádem na hotelu v Daegu. A vrátí se Bůh ví kdy.

,, Fajn, tak dobrou."

,, Dobrou,"zopakoval modrovlasý a naposledy se na ty dva podíval, než zavřel dveře.

Poté se rozešel do pokoje svého spolubydlícího a vešel dovnitř. Hoseok vypadal, že už spí. Oči měl zavřené a jeho tělo bylo v poloze, kdy už spánek ovládne celou mysl. Avšak byl rád, že mu jeho spolubydlící nechal půlku postele volnou a nijak se neroztahoval. Vlastně to tak ani není poprvé. Vždy, když ho šel zkontrolovat, zda spí, červenovlasý spal na jedné straně postele, jakoby nechával tu druhou někomu jinému. Jiminovi to přišlo roztomilé.

Přešel k posteli a odkryl peřinu, pod kterou si lehl. Chvíli jen hleděl do stropu, avšak po chvilce svůj pohled upřel na spícího chlapce vedle sebe. Hoseok byl neskutečně milý, však velmi citlivý. Přesně takového spolubydlícího si Jimin přál, dokonce ho dostal momentálně již podruhé. Chtěl spolubydlícího, co na něj bude milý a starostlivý, proto se mu začal Yoongiho byt ke konci jejich vztahu štítit-Yoongi na něj přestával být milý.

Tedy ovšem že na něj milý byl, jen to bylo jiné. Z jejich vztahu se vytratilo to štěstí a všichni moc dobře věděli, že to nedopadne dobře. Celý jejich byt jakoby se zbarvil do černé a bílé, už to pro něj nebyl ten dokonalý domov. Čekaly ho tam jen vzpomínky na minulost strávenou s jeho přítelem.

Ozvalo se klepání a on bez váhání vstal. Přece jen návštěvě říkal, že za nimi mohou kdykoliv přijít. A to také chtěl dodržet. Neodpustil by si to, kdyby jim to neřekl a něco by se stalo. Například Yoongiho záchvat či něco horšího.

Otevřel dveře a nestačil se divit.,, Yoongi-"

,, Nic neříkej,"utnul ho šeptem jeho bývalý přítel a Jimin zavřel ony dveře.,, Jen jsem chtěl říct, že jsem ti vděčný za tvou přítomnost. Ten dnešní krátký rozhovor mezi námi dvěma byl příjemný, byl bych rád, kdybychom se takhle bavili nadále, když seš teď v Seoulu. Pokud ti to nevadí. Každopádně se omlouvám za to, že ti přidělávám starosti, a děkuju ti, že jsi tady a pomáháš mi,"odmlčel se, zatímco modrovlasý na něj překvapeně koukal.,, Ber to hlavně přátelsky. Je mi jasné, že to víc než přátelsky brát nechceš. Jen jsem rád za tvou podporu a chtěl jsem ti to říct."Mladší otevřel pusu, že chce něco říct, avšak starší ho opět nenechal.,,Říkal jsem, že nemáš nic říkat. Stejně... Stejně to neuslyším."

Věnoval mu poslední pohled, pohladil jej po paži a rozešel se zpátky do pokoje, ve kterém na něj jistě čekal Seokjin. Když v oné místnosti zmizel, Jimin ještě další minutu stál ve dveřích šokovaný z toho, co před chvílí slyšel. Opravdu je to ten kluk, se kterým kdysi chodil a také se s ním později rozešel? Vůbec ho nepoznával.

Nakonec jen polkl a zalezl zpátky do Hoseokova pokoje.

𝑀𝑂𝑅𝑁𝐼𝑁𝐺

Modrovlasý se vzbudil za doprovodu hlasitých zvuků z koupelny. Bohužel vedle něj už jeho spolubydlící neležel. Měl by být teď už hodinu v práci, pokud se Jimin nemýlí. Doufal tedy, že ho nevzbudily stejně jako jeho samotného. Tušil, co to je za zvuky.

Pomalu se zvedl z postele a líným krokem šel směrem ven z pokoje. Zabočil do koupelny a vešel dovnitř. Pohled mu padl na černovlásého chlapce u záchodové mísy, zatímco jeho dlouholetý kamarád stál kousek od něj téměř ve spánku. Jak si mohl nemyslet, že tohle stane? Bylo to jasné.

,, Zvrací?"zeptal se Jimin a podíval se na blonďáka.

,, Tobě taky dobré ráno,"upřesnil a založil si ruce na prsou.,, Ne, je mu špatně, ale nezvrací. Když jsem mu chtěl pomoct vstát, že je to marný, ale on mě odbyl. Snaží se tedy zvracet."

,, Jak dlouho už?"vyptával se dál nejmladší a pohled přesměroval na tu hromádku neštěstí. Po tváři mu sjížděly kapičky potu a jeho kůže byla bledší než kdy jindy. Vyčerpaně položil hlavu na prkénko a vjel si prsty do vlasů.,,Asi dlouho, že?"Seokjin přikývl.,, Je mi ho líto."

,, Já tě chápu."

Jimin se lehce usmál a klekl si vedle jeho bývalého přítele tak, aby si mohli vidět do obličeje. Modrovlasý natáhl ruku a pohladil Yoongiho po třesoucích se zádech. Ten se na něj jen podíval. Ačkoliv se Jimin cítil lehce nervózně v jeho přítomnosti po tom, co od něj včera slyšel, věděl, že mu musí být na blízku. A jelikož to blonďák nedokázal, pak je chlapec, který s Yoongim kdysi chodil.

,, Jsi silný."

,, P-Připadám ti silný?"zachraptěl černovlasý a otázaný upřímně přikývl.,, Upřímnost především."

,, Bylo to hezké,"podotkl modrovlasý a letmo viděl, jak Seokjin odešel z místnosti.,, To včera."

,, Včera? To co jsem ř-řekl?"

,, Jo."

,, Jen jsem ti chtěl upřímně vyjádřit svůj dík, nic víc,"upřesnil a naklonil se nad záchod. Zakašlal, jakoby chtěl zvracet, avšak nic z něj nevyšlo.,,Bože."

,, Prášky?"chtěl se ujistit Jimin, když se na něj Yoongi znovu podíval. Za tu dobu si stačil zvyknout na jednoduché věty. Snažil se, aby Yoongi rozuměl, na co se ho ptá či co mu říká.

,, Asi jsem si včera večer nevzal antivertiginóz,"odpověděl černovlasý a rukama si podepřel hlavu.,, To je proti závratím."

,, Hyung!"zavolal modrovlasý na blonďáka, který okamžitě přispěchal.,, Nevzal si prášky proti závratím. Pojď, musíme ho dát do postele."

,, Ještě jsem mu to připomínal,"zamumlal Seokjin a pomohl mu zvednout Yoongiho.

Oba ho chytli pod rameny a pomalým krokem se vydali pryč z místnosti. Yoongi nijak nereagoval, snažil se zpevnit nohy, avšak se mu pokaždé podlomila kolena. Jimin cítil hrozný pocit na srdci, když ho takhle viděl. Doufal, že přesně tohle neucítí, měl z toho strach. Jenže teď měl strach o jeho bývalého přítele.

,, P-Potřebuju zvracet,"zašeptal slyšitelně černovlasý a svěsil hlavu.

,, Za chvíli vyzvrací i svůj žaludek,"uchechtl se Seokjin, avšak když se Yoongi náhle sesypal k zemi, úsměv ho přešel.,, Do háje!"

,, Hyung?"oslovil jej Jimin a dopadl vedle něj na všechny čtyři.,, Yoongi?!"Oslovený jakoby usnul, a tak s ním modrovlasý zatřásl.,, On omdlel?"

,, Já nevím, zavolám záchranku,"řekl rychle blonďák a odešel do kuchyně.

Jimin se pokusil na Yoongiho mluvit, avšak ničemu to nepomáhalo. Jeho bývalý přítel stále nehybně se zavřenýma očima ležel na zemi, a tak jej pohladil po vlasech a povzdechl si.

_______________________________________
-ᴋɪᴋɪ

1103slov❤️