Your voice [m.yg x p.jm]

𝑇𝑊𝐸𝑁𝑇𝑌-𝑆𝐼𝑋𝑇𝐻

~Twenty-sixth~

Ráno bylo neklidně tiché. Spolubydlícího po celé ráno na sebe nepromluvili, pouze se pozdravili. Oba se cítili trapně, neustále museli přemýšlet nad včerejší událostí. Proč se to událo? Na to neznali odpověď, Hoseok to dával za vinu vyčerpání a nechtěnému chtíči. Jimin byl obětí, tudíž se nemohl ptát sám sebe, nýbrž jeho spolubydlícího.

,, Hobi?"oslovil jej nakonec a otočil se směrem k němu, seděl u stolu a snídal cereálie. Jimin tak přestal krájet ovoce pro sebe do práce.,, Ehm, můžem si krátce promluvit o včerejšku?"

Otázaný prvně mlčel, avšak nakonec se odvážil k odpovědi.,, Nemyslím si, že je to vhodné hned po ránu. Nebo ano?"

,, Já nad tím nechci přemýšlet celý den,"vysvětlil mladší a založil si ruce na prsou.,, Ty jsi byl včera opilý?"

,, Ne, ovšem, že ne."

,, Tak proč se to stalo?"zeptal se.

,, Já nevím, prostě... Se to stalo,"zamumlal starší a přestal jíst. Dokonce odložil lžíci.,, Vadilo ti to?"

,, Ehm- Je to komplikovaná otázka na odpoveď,"uznal Jimin a raději odvrátil pohled.,,Bylo to... Zvláštní."

,, Můžu se ještě zeptat?"vydechl již zoufale červenovlasý ignorujíc poznámku spolubydlícího. Jimin prvně souhlasit nechtěl, tušil, že to bude otázka buď okolo jeho bývalého přítele. Nakonec však přikývl.,, Miluješ ho?"

Modrovlasý už už chtěl odpovědět, že již ke svému bývalému příteli nic necítí, avšak zničehonic zazvonil zvonek u vchodových dveří. Překvapivě se zvedl červenovlasý a bez dalších řečí odešel z místnosti otevřít ony dveře. Jimin zhluboka vydechl. Doufal, že se za dveřmi objeví někdo, kdo zabrání v pokračování této konverzace. Rozhodně nepotřeboval probírat něco, na co sám neznal jistou odpověď. Téměř nic nemohl říct s jistotou.

Zrazu uslyšel hlasy svého již dlouholetého kamaráda a bývalého přítele. Netušil, zda má být rád a vděčný, že díky této návštěvě nebudou nadále mluvit o citech a včerejšího činu, či má být naopak v rozpacích z toho, že přišli v průběhu nevhodné konverzace týkající se právě jednoho ze dvou návštěvníků.

,, Ahuuj,"usmál se Seokjin po tom, co vešel do kuchyně, kde se Jimin stále nehnutě opíral o linku, a pohledem zavadil o misku s cereáliemi.,,Přišli jsme nevhod?"

,, Ani ne, jen jsme vás nečekali,"nuceně se uchechtl modrovlasý a poté nechápavě sledoval, jak jeho bývalý přítel jen pozdravil a odešel na balkon.,,Něco mu je? Ani se nezeptal."

,, Budu kdyžtak u sebe,"vložil se mezi ně Jiminův spolubydlící, vzal si misku a opět opustil místnost.

,, Bože, dneska má každý blbou náladu. I ta babka, do které Yoongi omylem narazil,"pobaveně protočil oči Seokjin a dal si ruce v bok.,, Ty taky?"

,, Zřejmě jsme se všichni špatně vyspali,"lehce se zazubil otázaný a začal automaticky připravovat kafe, které si jistě jeho starý kamarád přál.,, A co je teda Yoongimu?"

,, Hlavně se ho na to neptej."

,, Budu ticho, neboj."

,, Od včerejška byl neustále se mnou,"začal blonďák a posadil se na židli ke stolu, kde předtím seděl červenovlasý.,, Takže byl i u mě v práci, psal zase ty svoje texty. A musel jsem ho nakonec vzít ke mně, když si idiot nevzal prášek a v naší kavárně si dal kávu. Bez mého vědomí."