𝑇𝐻𝐼𝑅𝑇𝐸𝐸𝑁𝑇𝐻

421 42 12
                                    

~Thirteenth~

Bytem se rozezněl zvonek, avšak modrovlasý na to nijak nereagoval. Pouze dál koukal na svou odpolední svačinu i přesto, že mu dávno kručelo břiše. Blonďák se zvedl a šel otevřít.

Jimin se cítil provinile. Co když mohl za to on? Nevzbudil se dřív, a tak nechal Yoongiho trpět u záchodu a poté mu nebyl dostatečně nápomocný, aby se dostal do postele. Netušil, že by smutnil z něčeho takového, avšak mu skutečně na jeho bývalém příteli záleželo a bylo mu ho líto. Chtěl tu pro něj být ještě alespoň na chvíli, po pár dnech však mu zkolaboval přímo v bytě.

Slyšel známý hlas svého kamaráda, bohužel ani tak se nechtěl zvednout. Jsou to již čtyři hodiny, co černovlásého chlapce odvezli a Jimin o něm nic neví. Nezavolali, má obavy, že to bude něco horšího. Je to až tak hrozné, když má člověk Meniérovu chorobu? To netuší.

,, Jiminie Hyungie~"ozval se Jungkookův hlas. Později jej viděl už přímo vedle sebe stát.,,Jungkookie je tu. Proč jsi smutný? Stalo se něco?"

,, Taky tě rád vidím,"lehce se usmál Jimin a vstal, načež svého kamaráda pevně objal.,,Omlouvám se, že mě takhle vidíš po tom, co nevidíme víc jak týden."

,, A co se stalo?"

,, Víš, jak jsem ti kdysi říkal, že pomáhám Jin Hyungovi s Yoongi Hyungem?"zeptal se modrovlasý a Jungkook přikývl.,, Přespali tady oba dva, ale Yoongi ráno asi omdlel nebo já nevím a odvezla ho záchranka. Doteď se nikdo neozval a to slíbili, že zavolají."

,, Jaaaj, to mě mrzí,"vydechl hnědovlásý a začal hladit staršího po zádech.,, Určitě je v pohodě."

,, A zároveň by podle mého zavolali první rodičům,"podotkl Seokjin a opřel se zády o linku.,, Yoongi je ale v tomhle případě nezlomný, to mi věř."

,, Abych na to alespoň na chvíli zapomněl, jak jsi prožil den s Taem?"změnil téma Jimin a odtáhl se.

,, Vážně o tom můžu mluvit?"

,, Ovšem, sedni si."

,, Mám takový podezření,"přiznal Jungkook a sedl si ke stolu. Další dva chlapci to po něm zopakovali.,, Taetae Hyung tu res-"

,, Taetae Hyung,"zopakoval s pobaveným úsměvem nejstarší a chlapec vedle se na něj otočil.

,, Máš něco proti?"vyhrkl a otázaný zakroutil hlavou.,, No tak,"odmlčel se.,, On tu restauraci zarezervoval už asi den před tím. Ale to není to... To hlavní. Já jsem vstoupil do té restaurace a jakoby připadala mi v pohodě, ale v tu chvíli jsem zjistil, že budeme večeřet venku na terase. Do háje, to byla strašně romantická restaurace, tož chápeš to? Zarezervoval romantickou restauraci a ještě mi řekl, že žádná jiná restaurace ve městě není. Kdežto jich je tam asi dalších pět. Není to divný?"

,, Vojíne, vy se červenáte,"podotkl blonďák a i s Jiminem se oba krátce zasmáli.

,, Hyung, víš co se mnou romantika dělá?"

,, Tys koktal?!"vyjekl modrovlasý a vykulil oči.

,, Jen trochu...?"odpověděl nejistě hnědovlásý a nervózně odvrátil pohled.,, Fajn, tak hodně! Ale já za to nemůžu."

,, Takže se tady snažíš působit na kluka a ty začneš koktat? Ježíši Kriste!"Jimin se plácl do čela a poté se na svého mladšího kamaráda podíval.,, Udělal jsi ještě nějakou blbost?"

Když Jungkook semkl rty k sobě a lehce sklopil pohled, Seokjin se rozesmál.,, Ty se nezdáš!"

,, Ehm... Možná jsem spadl do bláta,"zamumlal nejmladší.,, Někdo do mě strčil! Spadl jsem do bláta a Tae mi půjčil bundu. Nic víc."

,, Bože můj, já ho neznám."

,, Co? Vzpomeň si, jak to vypadalo s tebou a Yoongim, když jste spolu začali chodit ven sami,"bránil se stále hnědovlásý a založil si ruce na prsou.

Modrovlasý se lehce zamračil a opřel si hlavu o ruku. Nepochybně bylo jejich první chození ven velmi milé a trapné. Jimin by se tomu však dnes už jen smál. Ne jednou se mu stalo, že zapomněl doma kabát a Yoongi mu musel půjčit ten jeho, nebo jednou spadl a poranil si koleno. A to není vše. Stalo se toho spousty, na co nemůže zapomenout a ani nechce. Je to pro něj vlastně i vzácné.

,, Tak promiň."

,, To je v pohodě,"povzdechl si Jimin.,,Každopádně jestli nám zavolají z nemocnice, je na tobě, jestli budeš chtít jít taky."

,, Zůstanu tady, pokud to nevadí,"lehce se usmál Jungkook a natočil hlavu na stranu.

,, Fajn, kdyby náhodou, Hobi přichází z práce někdy k večeru, většinou kolem šesté, ale jindy o něco dřív či o něco později,"vysvětlil modrovlasý a přitáhl si k sobě svačinu, kterou ještě nedojedl.,, Hhh, asi bych to měl sníst."

,, To tady už leží dlouho?"uchechtl se hnědovlásý a spojil ruce na stole.

,, Vlastně jen chvíli,"odpověděl mladší a našpulil rty.,, Připravil jsem si to pár minut před tím, než jsi přišel. Ale nechtělo se mi to jíst."

,, Pojez přes tím, než půjdeš za Yoongim."

,, Souhlasím,"přitakal Seokjin (HA! A KDO SE TO TU NAUČIL SPRÁVNĚ NAPSAT 'PŘITAKAL' A NE 'PŘITÁKAL'? :3).

,, Asi máte pravdu."

𝐸𝑉𝐸𝑁𝐼𝑁𝐺

A vskutku, k večeru jim zavolali z nemocnice. Modrovlasý nijak neváhal, rychle vše vysvětlil svému kamarádovi a se Seokjinem se vydal do zmíněné budovy. Netušil ani, proč se tolik bál. Možná to mohl za to ten pocit, že mu jeho bývalý přítel zkolaboval přímo v bytě, či opravdu to, že s ním není něco v pořádku.

Každopádně jisté bylo, že ho chce vidět. Že ho potřebuje vidět. Cítil by se mnohem lépe, kdyby byl u něj a věděl, že je alespoň trochu v pořádku. Myslí, že Yoongi sám bude rád, že ho uvidí hned po probuzení. Přece jen neznamená, že ho po rozchodu až takhle nebude podporovat.

Zatímco stál kousek od pokoje, ve kterém se nacházel jeho bývalý přítel, blonďák mluvil s doktorem, který měl o Yoongiho stavu přehled a informace. Doufal, že potká i onoho hnědovlásého doktora na ušním. Chtěl, aby tu byl někdo, kdo se v Yoongiho nemoci vyzná tak, aby to mohl Jiminovi prozradit.

,, Tak prý je v pohodě,"vydechl Seokjin, když došel zpět k modrovlasému.,, Dlouho sice nemohli přijít na to, co mu je, avšak se nakonec ukázalo, že opravdu jen omdlel. Takže zítra by měl být úplně v pořádku."

,, Můžeme jít za ním?"

,, Ano, samozřejmě, ale momentálně prý ještě spí,"odpověděl starší a pokýval hlavou.,, Měl by se vzbudit do pár minut."

Jimin se lehce usmál a už se rozešel ke dveřím do pokoje. Úsměv se mu rozšířil, když viděl Namjoona kráčet k nim.

_______________________________________
안녕! ✨
Yeah, I'm still here 🤣 Kapitolu do téhle knížky jsem nevydala dlouho a přiznám se... Další kapitolu nemám dopsanou 👁️👄👁️ JÁ SI MYSLELA, ŽE MUSÍM DOPSÁT JEŠTĚ TUHLE, PROTO JSEM Z TOHO BYLA NEJISTÁ A DLOUHO NIC NEVYDALA ༎ຶ‿༎ຶ Hromádka neštěstí...

-ᴋɪᴋɪ

1038slov❤️

Your voice [m.yg x p.jm]Kde žijí příběhy. Začni objevovat