Americano Coffee

1. Fucking life

Niall - TPWK-writer
Liam - Fox_ie01

Je deset večer a já stojím před barákem a čekám na odvoz. Tak jako každý druhý měsíc touhle dobou. Čekám na Dorianova kolegu, který nás odveze do bezpečného bytu, kde se sejmeme za dvě hodiny s Dorianem.
Kvůli jeho bezpečí o tom zatím nikdo neví a já se to snažím nějak zvládat, ale je to sakra náročné. Zrovna včera volala Lilibeth, že se Dorianovi nemůže už týden dovolat. Od té doby, co je v utajení jsem je neviděli, nechce jí lhát. Jenom ji řekl, že se nějakou dobu neuvidí, že dostal velkou pracovní nabídka.

„Nialle, promiň za menší zdržení," řekne Kenneth, když otevřu dveře a nasednu k němu.
„V pohodě moc dlouho tu nečekám."
Rozjedeme se temným Londýnem a míříme z něj pryč. Cesta trvá hodinu a půl, než stavíme před tím nejhorším motelem, který jsem měl tu čest poznat. Hygiena jim zde nic neříká.
Sednu si na postel, zatím co Kenneth si sedne ke stolku a otevře notebook. Otevře složky a čekáme. Uběhne hodina, než se ozve trojité ostré zaklepání. První měsíce jsem Dorianovi, vždycky vběhl do náruče, než se začal měnit. Sundá si kapuci od mikiny. Další náušnice a tetování pod uchem. Sotva se po mě podívá a jde hned ke Kennetovi. Lehnu si na postel a nevnímám o čem se baví, nezajímá mě to a nechci to ani vědět.

Po hodině se pohne postel vedle mě.
„Ni, lásko?" promluví tiše, nejspíš si myslí, že spím. Otočím se k němu a prohlížím si jeho obličej, tak moc se změnil.
„Nepoznávám tě," řeknu tiše.
„Ni," povzdechne si, „Už jsme o tom několikrát mluvili. Nejde to jinak, potřebuju se dostat co nejhlouběji to jde."
„Tvoje matka mi tenhle týden třikrát volala, shání tě. Mohl by ses jí prosím ozvat?" Jenom si znovu povzdechne a kývne na souhlas. Zvedne se a nahne se nade mne, jednu dlaň mi dá na tvář. „Tak moc mi chybíš," zašeptá, než spojí naše rty.
„Ty mě taky," vydechnu, když se lehce odtáhne. Dívám se mu do očí. Vidím v nich bolest.
„Musíme to vydržet." „Jak dlouho Dori, jak ještě dlouho, už je to skoro rok," naléhám.
„Nevím, může to trvat i další rok." „Děláš si srandu? Doriane já chci rodinu, úplnou rodinu. Jsme manželé pět let a já toužím po dětech." Tohle téma je většinou jedno velké tabu, ale i Lilibeth už je neodbytná.
„Ale já ne. Už jsem ti to několikrát říkal. To, co dělám je nebezpečné, stačí, že mám strach o tebe, nechci se bát ještě o děti." Lehne si zpět do postele, ruce si dá za hlavu a dívá se do stropu.
„Dneska musím odejít, máme na sebe dvě hodiny," oznámí mi jakoby nic.
„Děláš si srandu? Vidím tě jednou za dva měsíce a ty mi řekneš, že máme dvě hodiny? Nechceš mi i zaplatit až budeš odcházet? Protože už si jako kurva přijdu!" Nevydržím to a vystartuju.
„Nialle přestaň!" Zvednu se z postele a začnu naštvaně pochodovat sem a tam po pokoji. „Zastav se, prosím." Chytí mě kolem pasu. Snažím se mu vytrhnout, ale má sílu, musí nejspíš i cvičit, protože takové svaly dřív neměl.

Otáčí si mě k sobě a tvrdě mě políbí. Vše je rychlé, živočišné a bolavé. Ležím na jeho hrudníku a obkresluju jedno jeho tetování, zrovna tohle se mi líbí, ale zbytek ne. Rukou mě výská ve vlasech. Přitáhnu si jeho druhou a lehce políbím konečky prstů.
Polibky jedu dál, než mě zarazí modřinky v ohbí loktu. Prudce se posadím, až syknu bolestí.
„Co to je?" vyhrknu a ukážu na jeho ruku. Ihned si beru i druhou a prohlížím ji.