Americano Coffee

4. I'm here

Niall TPWK-writer

Liam Fox_ie01

Niall vypadá jako ztracené, vyděšené štěně. Moc nebezpečná kombinace a já bych se rozhodně měl držet od něj dál. Dojdeme před zrcadlo na žíněnky, rozhlíží se kolem sebe a vypadá docela ztrápeně, hádám že cvičení není zrovna jeho oblíbená činnost, změním to.
,,Nejdřív se protáhneš, aby jsi si neublížil." Udělám ještě krok blíž k němu. No jasný, víc se pokoušet už nemůžu, proč jen si to dělám. Ukážu mu pár cviků, aby si protáhl tělo a můžeme začít.

,,Zkoušel jsi to někdy?" Vezmu rukavice a stoupnu si před něj.
,,Ne nezkoušel." Zakroutí hlavou. Nasadím mu rukavice a dotáhnu aby mu nesklouzly.
,,Není to nic těžkého. Nebudeme dnes nějak řešit techniku, jen tak aby jsi si neublížil." Dojdeme ke dvěma pytlům zavěšeným na rameni. Naproti nám je zrcadlo, budu tak moc kontrolovat aby si neublížil. Nic víc, jen na něj dávám pozor. Je ženatý, hodně ženatý a momentálně hodně sexy. Tyhle myšlenky hodně rychle vyženu z hlavy jinak by to nemuselo dopadnout dobře. Měl bych si uvědomit, že Dorian nosí zbraň.

Stoupnu si za Nialla a ruce dám na jeho boky, abych s ním mohl pohnout.
,,Nohy mírně od sebe, trochu je pokrč a dominantní nohou vykroč." Dávám mu další instrukce.
,,Skvělé, teď ruce." Obejmu ho pažemi, vezmu jeho ruce do svých a dám je do požadované polohy. Cítím jak splašeně dýchá.
,,Zhluboka se nadechni, uklidni se." Zašeptám u jeho ucha, vidím jak se mu staví chloupky.
,,Budeš zabírat celým tělem, do každé rány dáš energii celého těla, není to jen o rukách." Udělám s ním pár prvních úderů, než ho pouštím a nasazuji si rukavice.
,,Liame nemyslím si že mi to jde." Povzdechne si a praští do pytle. Jako kdyby mu bylo osmdesát a sotva si došel na záchod.
,,Možná by to chtělo do toho dát víc energie." Zasměju se.
,,Je to pytel Nialle, nemůžeš mu ublížit. Dej do toho všechen vztek co cítíš, představ si že to je Dorian, jeho nadřízený nebo kdokoli na koho jsi naštvaný. Dej do toho všechno." Dojdu k druhému pytli, rozkročím se a několikrát prudce udeřím.

,,Celým tělem Ni, dej do toho všechno." Podívám se na něj. Přikývne a udělá další výpad, jeho úder je silnější, ostřejší i naštvanější. Usměju se a začnu taky bušit do pytle, přitom ho ale stále koutkem oka pozoruji.

Jako první mi na mysl přijde ten kretén který mě dneska vyhodil. Dám několik ran. Klient se mění na Doriana. Mám před očima ten jeho vypálený cejch na rameni. Ty jeho piercingy, které tak nesnáším. Do ran dám ještě víc síly, pocítím bolest na kloubech. Modřiny po vpichu drog na jeho rukách. Začnou mě pálit oči. Nová a nová tetování. Ta bolest začíná být uklidňující. Hodinu jsem čekal a doufal, že přijde a půjdeme spolu na oslavu. To zklamání v něj. Ta bezmoc, kdy se oddalujeme. To uvědomění, že moje manželství je v troskách. Buším do pytle dál, je čím dál tím víc rozmazaný. Jsem troska.

,,Nialle." Slyším z dálky. Další, další a další rána.
Jsem k ničemu, pro svého manžela jsem na obtíž. V práci mi to nejde.
,,Nialle." Znovu přes tu mlhu pronikne. Nechci vnímat ten hlas. Chci jenom tu bolest, která jde z rukou. Čím větší rány dávám, tím postupuje. Chci aby mě pohltila, chci zapomenout ta svůj mizerný život.

Sleduju ho se značným znepokojením, ublíží si. Sice ne nijak vážně, ale když bude takhle pokračovat tak to pocítí několik dní. Přestávám i boxovat, když vidím, že brečí. Odhazuji rukavice, abych byl připravený ho zastavit. Nejsem si jistý jak daleko to nechá zajít. Chápu ho, i jeho bolest, jak se cítí, je těžké se tvářit že je vše v pořádku a Niall to dělal bezmála rok. Je neuvěřitelně silný, tak že to možná ani sám netuší. Jenže teď ho to dohání, tohle je jeho hranice.