Niall TPWK-writer
Liam Fox_ie01Je to týden, co jsme si dovezly Viv a Benjiho domů. Zatím to jsou ty nejúžasnější děti. V podstatě jenom spinkají, jedí a kadí. Hodně kadí.
Liam s tím měl ze začátku trošku problém, navalovalo se mu pokaždé, ale byl statečný a teďka už to dává s přehledem.
Zatím jsem s ním stále doma a užíváme si chvíle, kdy jsou dvojčata vzhůru. Také se zatím daří udržet v tajnosti jejich narození. Na procházky radši nechodíme do města, ale využíváme les, který máme kolem pozemku. Nejde se tomu vyhýbat pořád. Hlavně bude poprask, až uvidí Liama s kočárkem.Domem se rozezní zvonek. Ihned jdu otevřít. Liam je s dvojčaty v obýváku.
„Ahoj, tak kde máte ty poklady," hrne se do dveří natěšený Harry v ruce má Olivera. „V obýváku s Liamem," usmívám se.
„Ještě jednou gratuluji taťko." Poplácá mě Louis po rameni a vtáhne mě do objetí. „Dík, to čekání za to stálo."
„Ahoj Timi, jdeš se taky podívat na dvojčata?" Sehnu se k němu a vezmu ho do náruče. Je pěkně těžký. „Jdu strejdo," kývne na souhlas.
Já s Timim a Louis se Sophii jdeme za ostatníma.„No podívej se na něj, Benji je tak nádherný," pitvoří se Harry nad postýlkou Benjiho, „a ty kukadla."
„No myslím, že tady je jasný, kdo je čí otec," začne se smát. Má pravdu, už od narození je to na nich vidět. Benji je hodně podobný Liamovi a troufám si říct, že bude ještě hezčí než je on. Viv je naše modrooká princezna, která se neustále tulí ke svému bráškovi, ten ji vždy s láskou obejme. Starší bráška.
„Jsou nádherní," rozplývá se i Louis.„Strejdo," šťouchne mě do tváře Timi. „Ano?"
„Můžu si jít hrát?" Jeho nějaká miminka nezajímají, už dvě viděl a měl doma. „To víš, že jo utíkej." Pustím ho na zem a Timi se hned vrhne na box s hračkama který má u nás.„Já tě vidím Louisi a rovnou ti říkám, že ne!" Ozve se najednou Harry. „Ani jedno? Třeba za dva roky." To rychle otočil, když ještě nedávno mi tvrdil, že tři jsou až dost. „Ne!" začertí se Harry.
„Jdu dělat kafe, kdo si dá? Máme k tomu i zákusek." Svedu pozornost někam jinam.
„Já," ozve se třikrát. Jdu tedy udělat kávu a připravit zákusky, dokud je klid a dvojčata nemají hlad.Vezmu si z Louisovi náruče Sophii a dám ji pusu na čelo. Zasměje a začne mě tahat za vlasy.
,,Máš málo dětí?" směje se Louis.
,,Ne, myslím že dvě jsou teď až až."
,,Jak to zvládáte?" podívá se na mě Harry, který houpe Oliho.
,,Řekl bych, že dobře. Máme v tom systém. V noci se střídáme kdo k nim vstane, když Niall přebaluje já chystám jídlo. Nejsou zatím moc nároční. Když mají teplo, kde spát a plná břicha tak jim nic nechybí." směju se. ,,Ale jak to bude až bude Niall chodit do práce a budou větší." pokrčím nad tím rameny. Neumím si to představit být na ně sám a trochu mě to děsí.
,,Budete mít někoho na hlídání?" zajímá se Louis.
,,Zatím ne." to už se vrací Niall. ,,Jannett bude několik týdnů doma po porodu a nabídla se, že bude občas jezdit, aby pomohla až půjdu do práce a pak uvidíme." posadí se ke mě a přebere si Sophii, Oliver končí u mě, takže toho Harry hned využívá a natahuje se po zákusku.
,,Zůstaň doma tak dlouho jak potřebuješ. Můžeš pak začít chodit jen na dopoledne." nabídne Louis, Niall to ale hned zamítá.
,,Máš také malé děti Louisi. Budeme se nějak střídat, zvládneme to. Ve firmě je hodně schopných právníků."
,,To je pravda a Harry brzy nastoupí už také." Louis přikývne a vezme si hrnek s kávou.
,,To je pravda, Oliverovi bude rok co nevidět, půjde do jeslí za Sophii, takže na dopoledne chci začít chodit do práce. Samozřejmě komunitní centrum si nechám." ubezpečuje mě honem Harry.
,,To jsem rád, hodně tam pomáháte." Oliver mi ocintal ruku, fuj. Měl bych si zvykat.
,,Ty tam budeš nějak docházet?" zajímá se Louis.
,,Jo, na tréninky určitě. Teď to vyšlo, že je měsíc a půl pauza. Pak ale určitě budu chodit. Dvojčata můžu brát s sebou, Claire se už hlásila že ráda bude jezdit s kočárkem."
ČTEŠ
Americano Coffee
FanfictionPokračování Big Vanilla Latté. Zde doporučuji doopravdy předchozí povídku přečíst. Dějově je zasazena 5 let po BVL. Opět se setkáme s Louisem a Harrym. Dál budeme sledovat jejich příběh. Jen z pohledu Nialla a Liama. Niall s Liamem... No co k tomu d...