Americano Coffee

39. Winners

Liam Fox_ie01
Niall TPWK-writer

,,Liame copak tu děláš?" nakoukne Niall do koupelny, kde pochoduju tam a zpátky.
,,Přemýšlím." nakrčím čelo a natáhnu k němu ruku, pochopí a dojde ke mě. Hned ho vtáhnu do objetí.
,,Co když prohrajeme? Je to finále, můžeme mít pohár, mohu mít pohár poprvé a naposledy. Nechci prohrát." povzdechnu si a zabořím nos do jeho vlasů.
,,Li, když prohrajete tak to zvládnete, je to pro tebe důležité. Ale hraješ ve finále, to je také velké, je to zážitek na celý život. I když prohrajete, já budu pořád tady." stoupne si na špičky a dá mi pusu na čelist.
,,Já vím, jsi moje největší výhra a to už nic nepřekoná. Ale.."
,,Ale budeš se snažit, aby jsi vyhrál." usměje se, když mi skočí do řeči.
,,Ano, budu." zasměju se. Jak bych nemohl, dám do toho vše.
,,To je dobře, tak už pojď musíme jet." ještě mě políbí a pak mi zase utíká. Jen nad tím zakroutím hlavou a jdu za ním.

Změnilo se toho hodně a přeci málo. Už jsem byl na dalších dvou sezeních, alkoholu jsem se nedotkl od naší hádky, chodím pravidelně trénovat děti a už umím většinu jejich jmen. Dokonce je poznám. Niall a Louis organizují právní pomoc, zatím mají jedno dopoledne jednou za čtrnáct dní a první dopoledne si vzal Harry. Mohl si s sebou vzít i Sophii a Olivera, Claire se nabídla že je ráda pohlídá v dětském koutku. A myslím, že Harrymu prospělo jít mezi lidi, vidím ty změny. Sice si pořád dělá starosti s Oliverem a jejich nemocí, ale už to bere mnohem klidněji a podle Louise už ani nezvrací. Včera jsme měli s děckama první zápas, prohráli ale moje přítomnost přilákala diváky, novináře a především sponzory. Jannett bere léky a čekáme doslova každou hodinou, kdy zavolají z kliniky že máme přijet. Řekl bych, že tentokrát to bere mnohem lépe, hlavně tedy Niall. Nemá telefon neustále v ruce, nekontroluje datum a celkově působí mnohem klidněji. Ptal jsem se ho na to a je klidnější i když značná dávka nervozity v nás pořád je. A my, řekl bych že je vše mnohem lepší, tedy takové jako při naší svatbě. Aspoň já to tak vnímám a doufám, že Niall taky.

Vejdu s Niallem na stadion, hned v první chodbě narazíme na Tomlinsonovi.
,,Ahoj." usměju se na ně.
,,Ahoj strejdo!" skočí na mě Timi.
,,Ahoj, jak se cítíš?" usmívá se Harry, má na sobě v nosítku Olivera. Louis zase má Sophii.
,,Nervozně, hodně nervozně." uchechtnu se.
,,Vyhraješ strejdo?" dívá se na mě s nadějí Timi.
,,Pokusím se o to, udělám pro to všechno." zvednu malíček a Timi mi ho chytí svým, s velkým úsměvem. Pouštím ho a přitáhnu si k sobě Nialla.
,,Uvidíme se po zápase. Drž mi palce." políbím ho, naléhavě a hluboce. Tohle mi dodává klid.
,,Budeš skvělý a dávej na sebe pozor." ještě jednou se ke mě nahne a políbí mě tentokrát on.
,,Miluju tě." zašeptám do polibku a dostane se mi stejné odpovědi. Harry mě ještě krátce objeme pro štěstí a vydám se do šatny. Dnes budeme nervozní všichni.

S Louisem a Harrym zamíříme na naše místa.
Timi si sedne mezi ně a já vedle Louise. Na chvíli si od něj vezmu i Sophii se kterou trávím chvíli než začne zápas.
Dneska je tu i hlučněji, jedná se hlavně o hlasy dětí z centra, některé přišli i s rodiči.

Týmy začnou vycházet na stadion, strhne se hukot, pískot a tleskot. Sophie nasadím sluchátka, abych ji zakryl ouška. Olí spinka i v tom hluku u Harryho.
„Vidíš Sophie, támhle je stejda Liam." Ukazuju jí na Liama. Stejně jí je to ještě jedno, ale pro můj pocit. „Hkjaldighoa..." žablebtá. „Jasně, že máš pravdu."
„Co si to tam povídáte?" usmívá se Louis. „Ale to je jenom mezi kmotrem a kmotřenkou," ušklíbnu se na něj.
„Jo tak to jo," usměje se i on.