Americano Coffee

49. Little protector

Niall TPWK-writer
Harry, Liam Fox_ie01

O 10 let později

Akorát mám sezení s klientem, když se mi rozezvoní telefot položený na stole. Škola. Stojí na displeji.
„Já, promiňte, ale tohle musím vzít je to ze školy." „Jistě." Odběhnu si ze zasedačky na chodbu a hovor přijmu.
„Payne," představím se. „Dobrý den pane Payne, volala jsem vašemu manželovi, ale ten mi to nebere," začne s vysvětlování, proč volá mě. „Jistě má trénink, telefon má nejspíš v kanceláři nebo na lavičce a neslyší ho," ihned ji vysvětluji proč se nedovolala Liamovi.
„Jde o Benjamina, napadl spolužáka...." „COŽE udělal?" vyhrknu nevěřícně. „Mohl byste se co nejdříve dostavit do kanceláře ředitele? Tam bude celý incident vysvětlen," požádá mě slušně.
„Jistě, hned si to zařídím," položím telefon. „Já ho přetrhnu," zanadávám si nahlas.

Otočím se a vejdu zpět do zasedačky.
„Omlouvám se pane Bormsteine, ale musím naši schůzku přerušit. Pošlu vám sem moji sekretářku a domluvíte se na náhradním termínu, který bude vyhovovat vám i nám. Ještě jednou se omlouvám." Naštěstí s tím nemá nejmenší problém. Rychle poberu svoje věci a letím do kanceláře.
„Chloé, jdete prosím do zasedačky a dejte panu Bormsteinovi nový náhradní termín, klidně i místo obědové pauzy, prostě ho někam nacpěte," úkoluji ji mezi tím co balím v kanceláři a oblékám si kabát. Venku už poletuje sníh a Vánoce jsou za rohem. „Jistě pane Payne. Nějaké problémy?" Bere si při tom diář a tablet, aby vybrali co nejbližší termín.

Zastavím se mezi dveřmi a vydechnu. „Musím do školy, Benjamit se popral a Liam je nedostupný. Ještě zrušte tu poslední schůzku, že se moc omlouvám. Netuším, jak dlouho budu ve škole, než se to vyřeší." To už opouštím kancelář. Proběhnu chodbou a přivolám výtah. Ten naštěstí přijede brzo a s cinkotem se otevřou dveře.
Akorát se znovu začnou zavírat, když se objeví na chodbě Harry a mává na mě. „Nialle, podrž ten výtah!" Strčím nohu do čidel a dveře se zastaví.
„Díky," vydechne udýchaně. Také je oblečený k odchodu.
„Neříkej, že taky jedeš do školy?" zeptám se a podívám se do stropu. „Jsi jasnovidec? Ne, počkej ty tam jedeš taky. Jakmile je v tom Oliver je v tom i Benjamin. Že jo?" Poskládá si dvě a dvě dohromady. „Jo volali mi ze školy, ale nic nevím," povzdechnu si.

„Chceš jet semnou?" Harry jezdí společně s Louisem. „Vezmeš mě? Louis je mimo kancelář a musel bych buď taxíkem nebo MHD."
„Pojď," kývnu k mému autu. „Dík."
Já sedám za volant a vyrážíme směr škola. Zaparkuji na prvním volném místě, vystoupíme a jdeme společně do školy.

Dojdeme, až ke vchodu. Zamčeno. Zazvoním na zvonek.
„Ano?" ozve se z něj dámský hlas. „Payn, Tomlinson, jsme očekáváni v ředitelně." Proč mi tohle přijde, jak kdybych tam měl nekráčet já kdo je v průseru. Ozve se bzučák, opřu se do dveří a otevřu. Podržím je Harrymu.
„Pane Payne, pane Tomlinsone, veřte, že kdyby to nebylo nutné nevoláme vás a vyřídíme to sami," začne mluvit zástupkyně ředitele. „V pořádku," utnu její omluvy.
Dovede nás ke dveřím ředitelny a zaklepe. Po tichém dále otevře a pustí nás dovnitř.
Na židlích tam sedí Benjamin s Oliverem a kus od nich sedí ještě nějaký kluk, který si drží utěrku s chladícím sáčkem přes nos. A jaj tohle nebude dobré.
„Dobrý den pane Payne, pane Tomlinsone." Přijde k nám ředitel a potřese si s námi rukou.