Americano Coffee

24. Welcome home love

Liam Fox_ie01
Niall TPWK-writer

Od naší návštěvy v Liverpoolu uběhl měsíc jako nic a už druhý týden nejsem v Anglii. Měli jsme zápasy po Evropě, tentokrát to je pro mě ale horší. Stýská se mi po Niallovi. Opravdu mi chybí, takhle moc mi nechyběl nikdo, ani Chris. Niall se zahrabal do práce. Já se snažím trénovat co nejvíc to jde. Nejsem ale jediný z týmu, kdo bez své polovičky strádá a nejspíš proto jsme už v letadle. Měli jsme před třemi hodinami zápas, který jsme prohráli, teď by jsme měli být v hotelu a letět až ráno. Ale trenér to posunul a přiletíme do Londýna v osm večer. Tuším že Niall bude zahrabaný v kanceláři a doufám že ho tam překvapím. Zítra ráno navíc přiletí jeho rodina a zůstanou u nás přes víkend. Taky s námi půjdou na zápas, tedy s Niallem, Louisem a Harrym. Já budu hrát. Bude to zároveň první zapas pro Sophii, Harry našel sluchátka proti hluku po Timim a vezmou ji taky. Strašně se těším až tam budu mít všechny své nejbližší. A hlavně Nialla.

Letištní halou projdu rychle, fanoušci tu nejsou, nečekali náš návrat. Jen se rychle loučím a před letištěm chytám taxi. Ještě zkontroluju Niallovu polohu, je v kanceláři. Nechci ho sledovat, ale je to bezpečnostní opatření pro nás oba. Niall si přál sdílet naše polohy, kdyby se v zahraničí něco stalo, aby aspoň věděl kde jsem. Myslím, že nějaký můj únos nehrozí, ale zas Niall má za bratra jednoho z mých fanatických fanoušků takže co já vím. Každopádně se mi to teď hodí.

Taxi zastavuje před budovou, zaplatím, beru kufr a jdu ke dveřím.
,,Sakra." Zakleju když zjistím že je zamčeno. To mě mohlo napadnout. Už chci volat Niallovi, když zahlédnu uklízečku. Zaťukám na dveře a usměju se na ni. Jen protočí očima a jde mi odemknout.
,,Pan Horan je ve své kanceláři." Změří si mě nepříjemným pohledem.
,,Krásný večer a mockrát vám děkuji." Mile se na ni usměju, ani to s ní nehne. Raději si pospíším k výtahu. Nastoupím a mačkám číslo čtyři. Netrpělivě podupávám nohou, naštěstí to netrvá moc dlouho. S cinknutím se dveře otevřou. U Nialla se ještě svítí. Kufr nechám na chodbě a jdu ke kanceláři. Ni se hrbí nad stolem a pročítá papíry. Tiše otevřu a opřu se o futra.
,,Maličký co jsem ti říkal o tom pracování?" Promluvím po chvíli, když si mě nevšimne. Až leknutím nadskočí a vykulí na mě oči. Párkrát zamrká než se široce usměje.
,,Li!" vypískne. Rychle se zvedá a běží ke mě, to už mu jdu naproti a chytám ho do náruče.

Pevně ho obejmu kolem krku, tolik mi chyběl. Lehce se odtáhnu a přitáhnu si jeho rty k polibku.
„Kolik ti toho ještě chybí," vydechne Liam, když se odtáhne. „Nic důležitého, můžu to nechat na zítra." Vše důležité mám vyřízené, tohle byla taková příprava na další dny, kdy bude Liam zpět a já chci trávit odpoledne s ním.
„Takže jdeme domů?" nadzvedne obočí. „Jdeme domů," kývnu na souhlas. Opustím jeho náruč a jdu ke stolu, kde si vezmu tašku s věcmi. Ještě tam přihodím složky.
V deset mám soud a chci ráno co nejdéle zůstat s Liamem a pojedu k soudu tedy rovnou z domova.
„Na co ty složky?" mračí se na mě. „Zítra v deset mám stání, pojedu rovnou z domova. Neboj není to práce na doma," usměji se na něj. Když jsem u něj, ještě jednou spojím naše rty.

Liam dá svůj kufr do auta, sedá si na místo spolujezdce.
Vyjedeme do nočního Londýna, kdy provoz už je plynulí.
„Tak povídej, jak se Vám vedlo. Něco málo jsem sledoval, ale chci to slyšet od tebe." Liam položí svou ruku na mé stehno a pevně ho zmáčkne. Musím si skousnout ret nad narůstajícím vzrušením mezi námi.
„Poslední zápas jsme prohráli, ale i tak se držíme na hodní příčce tabulky," povzdechne si. „To je mi líto Li." Jsem upřímný, vím, že ho prohrané zápasy mrzí.
„Nemůžeme všechno vyhrát," zasměje se. „Můžete," oponuji se zamračením.
„Ty snad vyhraješ každý případ?" otočí otázku na mě. Jenom zakroutím hlavou, že ne. To je snad nemožné. Sice jsem naštvaný z prohry, ale někdy je právo na druhé straně i tohle k mé práci patří.