Different Life

1. Začátek všeho

Drogy, šlapky, zbraně, policisté, politici, bohatí, chudí, známí, sousedé, kamarádi, rodina pokrevní i vybraná.

Viděla jsem, jak někoho zastřelili, pořezali, srazili autem, obchod s drogami i lidmi, předávkování, sebevraždu a několikrát se mě pokoušeli unést i na mě hodit nějaký sračky.

Myslíte si, že ve VAŠEM státě by se nic takového stát nemohlo? Nejásejte, právě v takových malých zemích se tohle děje ještě víc, ale všechno je schované lépe, než si myslíte.

Každý z nás zná ty potetované "kriminálníky", kteří zpívají o tom, jak si rádi platí děvky a drogy, ale nikdo vlastně neví o tom, co v realitě mimo rapu, či zpěvu dělají. Neustále se ohání větami, že mají jen úzký kruh lidí, kterým věří a nikdo další do toho nevidí? Ano, jsem jedna z nich.

Ne, tetování nemám, ale ráda jim říkám kriminálníci, nebo hovada, protože tak o "nás" mluví Boomeři. Nikoho jsem taky nikdy nepostřelila, nebodla, nevydírala, ani jsem nikoho neumlátila vlastníma rukama.

Jak jsem se sem dostala? Že bych uměla zpívat? Ano, já jediná z nich možná tak umím zpívat. Oni sice nahrávají písničky, ale jejich rapu bych moc náročný zpěv neříkala. To je samozřejmě sranda, kterou se nebojím jim říct nahlas.

A jak tohle všechno začalo?

Byl pro mě naplánovaný úplně obyčejný život, který doprovázela soukromá základka i střední. Potom následovala jedna vejška a potom druhá.

Tvorbu kluků jsem poslouchala už na střední, což ze mě - logicky, dělá nejmladšího člena týhle skvadry.

Jako dítě jsem naprosto netušila, co bych jednou chtěla dělat, ale na střední škole mě hodně začali bavit práva a celkově všechno, co se o kolo toho dělo. Dlouhou dobu jsem si myslela, že jednou budu policajtkou, nebo něco podobnýho, ale role se obrátily. Myslela jsem si, že tohle chci jednou dělat, ale přišla jsem na to, že riskovat každý den svojí svobodu je pro mě záživnější, než sedět celý den u papírů a nudit se.

Pokaždý, když se něco děje, tak mým tělem proběhne vlna adrenalinu. Někdy je větší, někdy je malá, občas jich je víc a někdy je jedna, která mě zasáhne hodně. Každej má svojí drogu, kterou si bere nebo užívá, a tohle je ta moje.

Ve škole jsem si vždycky našla kamarády, ze kterých se ale stejně vyklubali podrazáci, nebo dementi. Jednou za život ale najdete ty pravý lidi, který vás berou takový, jaký jste. Ne ti, o kterých si to myslíte a vlastně jim tajíte to, co si myslíte opravdu a nejste ani schopný plnit si svoje sny, ale ti opravdoví. Někdy je to dřív, někdy je to později, ale jednou to přijde - věřte mi.

Mojí tužbou vždycky byly a budou peníze. Velkou část života, když jsem hledala co mě baví, jsem si myslela, že mým snem je mít milující rodinu a toho nejlepšího kluka, nebo holku na světě. Zní to povědomně? Je to asi to, co chce polovina tohohle světa a jelikož jsem neměla zas až tak špatný dětství, tak jsem po tomhle nikdy netoužila.

Nemám potřebu u sebe mít přítele, nebo přítelkyni a vyznávat si neustále lásku a podobný věci. Mám ale ráda přítomnost kluků i holek (kterých moc není), který jsou součástí našeho týmu. Bydlíme a trávíme spolu 24 hodin denně 7 dní v týdnu, 365 dní v roce. Moc času na odpočinek nemáme, ale jednou za čas vyrazíme někam pryč. Po republice i mezi státy jezdíme často, ale je to spíš kvůli byznysu, nebo turné.

V životě mě to víc začalo táhnout k penězům, který mi rodiče dopřávali vždycky. Já ale chtěla svoje peníze, se kterýma si můžu dělat co chci, utratit je i vydělat po svým. Tohle mě uspokojuje víc, než cokoliv jinýho, takže mojí drogou jsou peníze a možnosti, který s klukama mám a nikde jinde bych je nezískala. Drahý auta, skvělý jídlo, šperky a příjemný oblečení je mojí slabou stránkou a potrpím si na to.