Different Life

4. Špatné sny

Když ale vycházíme ven před bar, tak všechna moje bolest hned mizí za přívalovou vlnou adrenalinu. "Hej!" Křičím z plných plic, když vidím, jak někdo mlátí Ondru. Filip si toho hned všímá a několika rychlými kroky se k dotyčné osobě dostává a zezadu ho strká na zem. Já co nejrychleji zvedám Ondru alespoň do sedu a vidím jeho zřízený obličej od krve.

Krev mi nevadí, někdy ani mrtvoly, ale vadí mi zranění na lidech mně blízkých. "Vstávej." Říkám mu a on zápasí s tíhou jeho víček, kterými mžourá. "Pojď." Pokouším se ho podepřít pod ramenem svojí postavou. Ondra jde pomalu a já se ho pokouším držet co nejvíc u sebe. Všude je rušno a lidi jsou buď opilí, nebo sjetí, takže si nás nějak nevšímají. "Filipe." Vyslovuji ostře jeho jméno a vidím ho, jak zvedá svojí hlavu. Klečí na dotyčném, který Ondru takhle zřídil a má na obličeji kapénky krve. Momentálně je mi jedno, jestli je ten člověk na zemi po smrti, nebo ne, protože jsou pro mě důležitější oni.

Filip mi bez dalšího zaváhání pomáhá s Ondrou a já teprve teď zblízka vidím, kde všude Filip krev má. Jeho předražené bílé tričko je totálně zaprasené od oponentovi krve, kterou má nejen na obličeji, ale i na krku a ve vlasech.

Sama se divím, že mě poslechl takhle napoprvé, protože on je ten člověk, kterýho o něco poprosím, nebo mu řekl ať něco udělá, tak udělá přesný opak. Tímhle mě vytáčí občas i doběla, ale na jednu stranu mě každý den překvapuje dalším způsobem, jak mě může nasrat.

Společně docházíme k autu a Filip pomáhá Ondřejovi, aby si sedl na jednu ze zadních sedaček. "Ondro." Pokouším se ho přimět, aby se na mě soustředil a díky naší krátké procházce k autu už začal vnímat. "Byl to někdo, koho známe?" Ptám se ho, když chytám jeho hlavu do mých dlaní a prohlížím si, jaké má rány na obličeji.

"Ne." Odpověděl pomalu a já mu svým rukávem otírám krev z čerstvé rány na bradě. "Dělal, že jsem nějakej jeho kámoš, kretén." Říká a trochu se zasmál a Filip se začal smát.

"Málem tě udupal, tyvole." Trochu jsem se usmála. Když jsou pod parou, tak jejich pocity a vnímání nikdo nedokáže odhadnout. Možná by se vlastně kvůli tomuhle porvali i bez drog v jejich krevním oběhu.

Ani jim neoznamuji, že jedeme domu a sedám si za volant. "Jestli chceš, tak tu zůstaň a přijeď domu tágem." Říkám Filipovi, který ale hned potom nastupuje do auta. Měla jsem několik drinků, ale ta potyčka s Ondrou mi pomohla vystřízlivět hodně rychle. A i kdyby ne, tak nemám problém řídit s alkoholem v krvi, protože to by taky nebylo poprvé - a nejspíš ani naposledy. Než ale vyjíždíme, tak dávám echo Aleksovi a Andremu, že jsme na cestě domů a jak je znám, tak nás za chvíli budou následovat.

***

Přicházím dolu do kuchyně, protože mám hroznou žízeň a vidím, jak někdo kouří na terase. Se sklenicí jablkového džusu tedy jdu za svým nosem a vidím Andreho, který je opřený o zábradlí a v puse má cigaretu.

"Ahoj." Usmála jsem se na něj a stoupám si vedle něj. To je ale zkurvená zima.

Andre jakoby mě slyšel s bere jednu z dek co jsou hozené přes venkovní křesla a dává mi jí přes ramena. "Nemůžeš zase spát, viď?" Ptá se mě, když mě objímá okolo ramenou a cigaretu si přendavá do druhé ruky. Já bez odpovědi přikyvuji a pokládám mu hlavu na rameno. Oba dva koukáme na obrovský oplocený pozemek, který patří jen nám. "Ondra bude v pohodě, neměj z toho špatný sny." Dává mi pusu na čelo a z jeho dechu cítím silný závan alkoholu, stejně jako z mého. Jak se někdo, z koho jde na první pohled strach, umí změnit v něco takového, když je v okolí "jeho" lidí, to nikdy nepochopím.