Different Life

26. Buď hrdina

Bez dalšího varování jsem mu vrazila jednu pěstí do obličeje a musím říct, že to pěkně bolí, ale to mě teď nezastaví. Klučinu přechází smích a chytá se za obličej a vypadá, že jsem ho konečně naštvala. "Nechceš mi ublížit? Fajn, dokopu tě tady sama bez toho, aby ses bránil." On se napřahuje, že by mi rád dal facku, ale já ho na místo toho kopu do břicha a díky bohu tak silně, že se mu motají nohy a upadl na zeď, která je za ním a sjel po ní k zemi.

"Je mi úplně u prdele, jestli jsem holka nebo ne, řekla jsem ti, že si máš začít se sobě rovným a pokud se Ivy nebránila tak věř, že já budu." Vrčím mu do obličeje, ale on nic nedělá. "Dělej, buď hrdina a zkus mi ublížit, jako jí." Procedila jsem skrz zuby a on na mě jen kouká. "Znovu to opakovat nebudu." Sleduji jeho oči plné zlosti z toho, že jsem si dovolila ho kopnout a potom do něj strčit.

Oliver konečně chytá obě dvě moje ruce a chce s nimi bouchnout o zeď. Když to dělá, tak cítím pravou polovinu mého těla, která naráží do zdi a tupou bolest v celém těle. Bez dalšího přemýšlení využívám toho, že je nejspíš moc pod vlivem na tom, aby se zvedl ze země a sedám si na jeho hrudník a dala jsem mu několik pěstí do obličeje. Když vidím, jak se okolo začíná země a zeď zabarvovat jemnými kapénkami do rudé barvy, tak koukám na jeho obličej.

Tváře a nos má natržený a opakujícími se údery jsem mu krev roznesla na celý obličej. Neměl čas ani sílu na to, aby se mi bránil a i kdyby měl, tak jsem si jistá, že bych ho zřídila stejně. S kluky jsme měla až moc tvrdých tréninků na to, abych se pak zalekla nějakýho takovýho debila. Opírám se rukama o jeho ramena, zatímco leží na zádech na zemi a dávám mu koleno na rozkrok.

On nesouhlasně skučí, ale nemá odvahu na to, mi odporovat. "Ještě jednou sáhneš na mojí sestru tak, jako si sáhl a ty koule ti uříznu." Zavřela jsem mu pár centimetrů před obličejem a svůj stisk kolenem zesiluji. Přesně nevím, co Ivy udělal a nevím, jestli to z ní vůbec někdy dostanu, ale vím, že to není hodnej kluk. "Je slušnost odpovědět." Zavřela jsem mu do obličeje a cítím, jak mám na obličeji pár kapek jeho zasychající krve.

"Nic už nikdy neudělám, omlouvám se." Vychází z něj a hlas se mu klepe.

"Mně? Ivy se omluvíš, a to až bude chtít ona." Zdůraznila jsem a on rychle přikyvuje, kdy jeho hlava jezdí po podlaze sem a tam. Zvedám se zpátky na nohy a všichni na mě koukají se strachem v očích. "A vy dvě jste pěkný krávy, jestli neumíte pomoct jiný holce, která to potřebuje." Sleduji dvě holky, které jsou zabořené v gauči tak moc,  že by odsud nejspíš chtěli zmizet. "Jenom se na ní špatně podíváte - stačí jeden z vás, a já si vás najdu a udělám vám něco horšího, je vám to jasný?" Věnovala jsem každému dlouhý pohled. Podruhé se ptát nebudu.

Jelikož jim došlo, že je slušností odpovědět, tak všichni sborově odpovídají, že ano. Vcházím do vedlejší místnosti, kde Filip bere mojí sestru do náruče a scházíme spolu ven z tohohle baráku a jdeme směrem k autu.

Ivy se nebrání tomu, že jí Filip nese a já se na ní venku usmála. Filip Ivy staví na její nohy venku na chodníku a ona se znovu rozbrečela. Filip je k ní nejblíž, tudíž jí hned objímá. Já přecházím k autu a chci ze zadní sedačky vzít jeho mikinu, ale někdo stojí před autem.

Když si mě dotyčný člověk všímá, tak se vydává směrem ke mně - Kuba. V ruce drží mikinu, kterou mi předává a já pomáhám Ivy se do ní obléknout. Nepřekvapuje mě, že tady je, protože ať jedeme kamkoliv cokoliv vyřešit, tak se někdo někomu ozve a jede tam ten zbytek podržet. Na jednu stranu jsem ráda, že je tady Kuba, ale na druhou taky vidí, že umím být samostatná a umím něco vyřešit sama. Když teda vynechám Filipa, který mě sem musel dovézt.