Po odjezdu policie jsme se hned vydali domů převléct se, a hned zase vyrazíme na cestu.
Dnešní noc budu muset zvládnout, cesta do Innsbrucku není ani zas tak moc dlouhá, ale bude náročná, protože budeme muset probrat spoustu věcí. Z jiného malého sejfu v mé "kanceláři" vyndavám několik štosů bankovek s měnou Eura a vyrážím zpět do kuchyně, kde je rozděluji na několik balíčků na kuchyňské lince.
Hned potom se vydávám do svého pokoje, kde ze sebe sundavám všechno oblečení a pokouším se vydrhnout do čistoty ve sprše. Po včerejším dni se necítím zas tak špatně - teda alespoň fyzicky ne. Včera jsem neměla zas tak moc drinků, ale skolilo mě to až tak, že jsem se chtěla s Filipem líbat což není vůbec dobrý. My dva jsme mezi sebou fakt nikdy nic fyzickýho neměli a vlastně ani nevim proč. Filip sice moc rozumu nemá, ale v tomhle přemýšlí víc než já. Doufám, že ten včerejšek na mě alespoň nebude vytahovat a upřímně musim uznat, že mi to brko včera pomohlo. Vyspala jsem se dobře, dneska mě nic nebolí a ani nemám kocovinu, takže je to fajn.
"Eli, za 20 minut odjezd." Slyším přes dvoje dveře Alekse a vypínám sprchu.
"Díky." Volám zpět a dalších 10 minut mi zabírá malá úprava mých vlasů a teď už se konečně můžu vydat do auta. Když se ohýbám, abych zvedla svojí předpřipravenou tašku, tak cítím štiplavou bolest v mém pravém boku. "Do prdele." Pošeptala jsem a rovnou si klekám na zem. "Prosím buď v celku, prosím buď v celku." Pořád si šeptám a podle toho, jak se mi tričko zabarvuje krví, tak je mi jasné, že mi minimálně jeden steh musel prasknout. "Kurva." Zaklela jsem a pomalu se zvedám. V týhle situaci už jsem byla několikrát, akorát že jsem nepomáhala sobě. Proč zrovna teď, když jsem právě vyšla ze sprchy?
Jako první a poslední pomoc mám u sebe v pokoji pár zdravotnických věcí, a to přesně pro takovéhle příležitosti. Když si tedy vyrábím několik mašliček ze zdravotnické izolepy a pokouším se co nejlépe si s nimi zalepit ránu namísto stehů. Přes tohle si ještě navlékám stahovací pás okolo mých beder a břicha, který by měl zabránit tomu aby se znovu stalo to, co předtím. Ještě přes to si převlékám oversized tričko a konečně jdu ke schodišti, kde ale potkávám Filipa. Ten stojí o dva schody pode mnou - nejspíš se pro něco vracel, a téměř ihned si všímá jedné mojí ruky od krve. Začátečnická chyba, Eli - špatně umyté ruce.
"Teče ti z toho krev?" Jeho výškový rozdíl oproti mně vysvětluje to, proč on stojí o několik schodů níž a teprve v ten moment jsme si obličejem rovni ve stejné výšce - 197 centimetrů z něj dělá opravdového dlouhána.
"Zalepila jsem si to, je to v pohodě."Odpovídám mu nepřímo na jeho otázku a on mě pořád sleduje. "Jsem v pořádku." Opakuji mu a on mi stejně z cesty neuhýbá. Když Filipa sleduji, tak si prohlížím jeho obličej - má na něm pár tetování, zuby má trochu křivé a jeho ostré rysy okolo čelisti z něj dělají ještě hezčího kluka. Jeho blonďaté, trochu delší vlasy, které nosí upravené buďto do dredů, nebo do prapodivných účesů. Momentálně je má ale rozpuštěné a má přes ně kšiltovku. Mám radši, když má vlasy upravený, protože mu to tak o hodně víc sluší.
"Můžu ti udělat copánky, kdyby si chtěl. Cesta bude zkurveně dlouhá a alespoň by tě pořád někde ty vlasy nesraly." Sleduji ho.
"Ty tašky ti vezmu." Odpovídá mi a já jen přikývla. Filip je fajn, ale jen v případě, když jsme doma a když není pod parou - což se stává hodně málo kdy. Po cestě do auta si v kuchyni myju ruce a společně se všichni potkáváme v garáži.
Kufr dodávky jednoho z našich Mercedesů je z půli plný a my už můžeme vyrazit. Andre si sedá za volant a když se my jako zbytek skládáme dovnitř, tak si otáčíme sedačky tak, abychom na sebe viděli, a potom konečně vyrážíme. Chvíli jsme potichu ale až do té doby, než přijíždíme k jednomu z McDonaldů. Nezajíždíme do McDrivu, protože už se nám několikrát stalo, že když viděli jednoho z kluků, tak byl po nás velký poprask a to je to poslední, co teď potřebujeme. Se svým telefonem, ve kterém mám naší velkou objednávku přicházím dovnitř prodejny a objednávám všechno možné, co si kluci poručili.
ČTEŠ
Different Life
FanfictionBanda mladých lidí, kteří ve finále mají dost vlivu na to, aby měli život takový, jaký si ho vysnili. Tvrdá realita špinavě vydělaných peněz je od toho ale neodradí. Může tohle vůbec dopadnout dobře? Může být někdo nedotknutelný, nezlomitelný a nesm...