Different Life

18. Koho vidíš?

"Koho vidíte?" Ptá se mě, když mi ruce odkrývá. Je to takový fofr, že ani nemá prostor pro to, abych jí vynadala, že nás vyděsila.

Do dveří vchází necelé dva metry vysoký elegantní kluk, který má vlasy spletené do dvou úhledných copánků u hlavy, jeho tetování na mě křičí už zpod trička, na rukou má několik prstenů a okolo krku jeden samotný náhrdelník, na nohou má boty co stály jako měsíční nájem a jeho sluneční brýle taktéž. Pár tetování na obličeji přímo sedí k jeho charakteru a když si sundavá brýle z očí, tak první na koho se kouká jsem já. Jeho tmavě hnědé oči mi připomínají nadšené štěňátko, které našlo cestu domů a když se na mě hned usmál, tak vidím toho Filipa, kterého mám tak ráda.

Zbytek kluků vchází postupně dovnitř, já ale pohledem hledám jednu specifickou osobu. Do mého zorného pole vstupuje na první pohled obyčejný kluk, kterému na prstech také svítí pár prstenů, když se ale přibližuje tak vidím jeho lesknoucí se zuby zlatem a několik výstředních náhrdelníků také zasahuje do mého pohledu. Vlasy má po dlouhé době upravené do dredů, které má stažené do menšího culíku a v ruce má nedokouřenou cigaretu. Při pohledu na Jakubovo tvář vidím široký úsměv a kdyby mi teď řekl, ať někoho zabiju holýma rukama, tak bych to udělala. Fakt, že na malíčku má prsten, co jsem mu dala nedávno mě hřeje u srdce a on na mě mrká. Tetování na obličeji má víc a i když je o hlavu menší jak Filip, tak na mě budí takový dojem, že tady všem šéfuje. Což nikdo neřekne nahlas, ale pokud se mu nelíbí jedna jediná věc, tak se musí všechno předělat.

Já ani Vaness v tuhle chvíli nevnímáme nic jiného, než tuhle bandu, která zrovna vstoupila do místnosti.

"Tak jsme tu." Vyrušuje mě z mého transu Filipův hlas a já se vracím nohama na zem. "Včas, šéfová!" Směje se na mě. On za mnou přišel jako první ze všech lidí, co jsou v místnosti a potom jde pozdravit zbytek týmu.

Narozdíl Kuby, který napřed všechny zdraví, a potom teprve jde za mnou. "Nedala si vědět, že ráno jedeš za J.J.em." Objevuje se vedle mě Kuba a tímhle mě vtahuje zpět do reálného světa.

"Sešlo se to rychle." Koukám na něj a v tenhle moment jsem nervózní tak, jako bych měla zrovna mluvit ve třídě před učitelem. Prohlížím si jeho tetování na obličeji, jedno hezky po druhém a všímám si jeho zorniček, které jsou - pro jednou, v normální velikosti. Kuba chvilku nic neříká a já si všímám, že Vaness se hned dala do řeči s Filipem, Sofi se někam vytratila a zbytek místnosti vůbec nevnímám.

"Na to, že na mě čumí ostatní jsem si zvykl, ale i ty?" Směje se, když chvilku ani jeden z nás nic neříká a já mám v tuhle chvíli chuť mu skočit okolo krku a rozdat si to s ním klidně tady na tomhle stole, o který se opírám zadkem.

"Drž hubu." Říkám potichu u čehož jsem se zasmála. Málo lidí si mu to dovolí říct a já patřím mezi ně. Vidím na něm, že by mě nejraději chytl pod krkem - což by se líbilo jak mně, tak i jemu, a udělal se mnou přesně to, na co teď myslím já, ale teď tady jde o byznys a ten je v tenhle moment na prvním místě.

Právě se pouštím do něčeho, co teď nemůže skončit tak, jak bychom si představovali oba dva. Není to z důvodu, že tady spolu nemůžeme nic mít - nemáme s tím problém. Ale všichni čekají, až přijedou kluci a potom je všechno o nich a čeká se na jejich pokyny, a my nikdy netaháme osobní život do těhle věcí, protože to jen zhoršují a hlavně nemáme potřebu, aby se nám kdokoliv z těhle lidí dál motal do života.

Tím největším důvodem ale spíš je, že jsme sem přišli vydělat peníze, který pohání nás oba a zbytek našeho týmu, a na takovýhle blbosti bude čas večer.