Different Life

5. Lepší dny

Vystupuji z auta a mířím si to do luxusního obchodu se šperky, kde už na mě Andre čeká. Má svůj osobitý styl a nikdy mu na hlavě nechybí čepice ohrnutá nad ušima. Dřív nebyl na žádné značkové oblečení ani nic, dokud svým holkám nepořídil barák a všechno, aby se měli líp, tak sobě nic nepořídil - chlapa jako on by si mohla každá jen přát.

Milý personál mi hned u vchodu otevírá dveře a já jdu přímo za ním. "Tak co vybíráme?" Ptám se ho, když se procházím okolo vitrín s vystavenými šperky. "Náramek, prstýnek, náhrdelník? Jaká příležitost? Usmíření, jen tak dárek, nebo něco jiného?" Doplňuji svoji otázku dalšími náležitostmi. Když ale Andre po další chvíli pořád neodpovídá, tak se na něj zpět otáčím. "Hm?" Zvedám na něj obočí. Co to s těmi kluky v poslední době je?

"Chtěl bych Viki požádat o ruku." Vychází z něj a já vyvalila oči.

"Panebože!" Jdu zpátky k němu a objímám ho. "Panebože, panebože." Dávám mu pusu na tvář. Kdykoliv jindy by se ode mě odtáhl ale teď se jen usmál a nazpátek mě objímá. "Tak to jdeme hned na to, velikost máme?" Ptám se ho a on se na mě podíval vtipným pohledem. "Jsme připravený, fajn!"

***

"Eli, nechci aby se to teď někdo dozvěděl." Sděluje mi Andre, když se společně jdeme ven z obchodu. "Prosím." Dodává a já se na něj podívala - tohle musí být vážné. "Za pár dní se vrátíme a já to chci udělat až potom. Chtěl jsem to říct alespoň tobě, protože si mi teď hodně pomohla a já teď potřeboval taky pomoct. Nechci to ale dělat teď, nechci Viki ještě víc trápit." Říká mi a já se usmála.

"Skvělej táta a teď dokonce i přítel, a to všechno si vybudoval sám, to není ani možný!" Zasmála jsem se a objímám ho.

"Děkuju." Šeptá při našem objetí. Očividně to pro něj musí být těžší, než to na první pohled vypadá. Ráda bych věděla, co se v poslední době děje v jeho hlavě, ale chci mu dát prostor a čas, aby mi to řekl sám.

"To já bych měla děkovat tobě." Usmála jsem se. "Jen jeď za svýma holkama a zítra ráno se potkáme na natáčení." Usmála jsem se a Andre mi pomáhá nastoupit do auta a na sedadlo spolujezdce pokládá tašku s prstýnkem, který jsme teď koupili. Jelikož Andre nechce žádat Viki o ruku teď a chce napřed něco vyřešit s námi, tak ho zatím uložím do sejfu u nás doma.

Andre za mnou bouchnutím zavírá dveře, já startuji auto a následně otevírám okénko. Celou dobu se u toho usmívám, protože Viki znám stejně dlouho, jako kluky, ale pro mě je ona z nich všech ta nejlepší a nejsilnější, protože toho dokázala opravdu hodně a jestli si někdo zaslouží kluka, jako je Andre, tak je to právě ona. A to, že to řekl právě mně, mě opravdu potěšilo a jsem za to ráda.

"A Eli?" Ptá se mě Andre, když se s ním chci definitivně rozloučit, než odjede na noc k sobě domů.

"Hm?" Zvedám na něj obočí.

"Fakt ti to v tom sekne." Říká mi s jeho přiblblým úsměvem a z kapsy vyndavá klíče od svého auta.

"Ještě nejste ani zasnoubený a už se chystáš na rozvod?" Zasmála jsem se a ukazuji mu prostředníček a hned potom mu mávám, čím se loučíme.

Andre je fakt skvělej a když všechny kluky vidíte pohromadě, tak mezi nimi nevidíte rozdíl, ale jednotlivě a osobnostně jsou každý úplně jiní. On je jedním z těch, co sice nosí drahé značky ale nejde to na něm poznat, protože nejčastěji je sladěný do nenápadné černé barvy, zatímco Filip nebo Ondra na sebe často berou dost výstřední a kousky, které poutají pozornost na první pohled. A hlavně se snaží dělat to, co ho baví a do toho - i kdyby jen na noc, nebo na pár minut, jezdí za holkama a tráví s nima čas. Samozřejmě není to jen svatoušek, taky dělá spoustu chyb a blbostí, ale narozdíl od ostatních kluků má trochu svědomí.