Different Life

3. Byznys na prvním místě

Robustní Mercedes G s úpravami od Brabuse, který řídí Ondra veze nás 3 na místo kde proběhne dnešní schůzka. Nejedeme všichni v jednom autě, protože bychom byli idioti kdybychom si sedli všichni do jednoho auta a přišli tam všichni na mušce - udělali bychom jim to jednodušší. Venku budou připravena 2 další auta, ve kterých budou kluci a ještě dalších pár aut s připravenými lidmi, kdyby se něco posralo. A jelikož je velká pravděpodobnost, že se něco posere, tak je lepší abychom byli připraveni.

Sleduji Filipa, který sedí za místem řidiče a já za prázdným místem spolujezdce. Ten na mě jedním okem mrká a to mě rozesmálo. Všichni je mají za hrozné tvrďáky a surovce, ale já je mám všechny ráda a nikdy jsem z nich neměla strach - respekt mezi sebou máme všichni, to je rozdíl. Dřív jsem bývávala vystresovaná a vyklepaná při takových akcích, tudíž jsem jen přihlížela a nic nedělala, ale ten adrenalin v krvi jsem si zamilovala a chodím s nimi čím dál tím raději.

"Elis." Slyším hluboký hlas vedle sebe a znovu se na něj otáčím.

"Jop?" Usmála jsem se. Filip mi zásobník Glocku 17 vysypává do klína a podává mi ho. Dřív bych nad tím protočila očima a poslala ho někam ale tenhle kluk se mi začíná dostávat pod kůži všema věcma, které ostatní otravují. Zavedl tuhle věc před každou akcí proto, abychom se trochu zklidnili a nastavili náš mozek na to, co se bude dít. Jednu po jedné kulce nandavám zpět do zásobníku. "Začínám v tom být pěkně dobrá." Zamyšleně přikyvuji a oba dva kluci se zasmáli.

"Už taky začínalo být načase." Vyzývavě na mě můj spolupasažér zvedá jedno obočí a u toho se naprosto debilně směje. Já na to nestíhám ani zareagovat a slyším Ondru ze sedadla řidiče. "Hele vy dva, klidněte se." Kontroluje nás ve zpětném zrcátku a já mu se smíchem ukazuji prostředníček.

Že by holka mezi tolika kluka - a hlavně jediná holka, nedělala dobrotu? Přestaňte si představovat tenhle stereotyp, protože holky dokážou být často horší než kluci. Nikdo z nás nemá ani představu, kolika takovýmhle věcem šéfujou chladný a bezohledný ženský. Kdybych začala s někým z nich tady chodit, spát, nebo dokonce chtěl mít dítě - je to úplně jedno, naše postavení se nemění a každý z nás je dospěle uvažující jedinec, co mí svůj mozek a svojí mysl. V našem okolí máme spousty lidí, ale jen nás 5 ví co se 100% děje a je to tak schválně. Ostatní lidi jen dostávají informace kde a v kolik mají čekat, a co tam mají udělat - jednoduché a fungující.

Zastavujeme za jedním z opuštěných skladů za městem a Ondra ihned vystupuje z auta a jde si stoupnout za něj. Taky jedna z bezpečnostních věcí, kterou děláme - řidič vystoupí a jde za auto zkontrolovat zadní část a pasažéři na zadních sedadlech vychází ven až na jeho pokyn. Často je to taky kvůli tomu, že už na nás někdo čeká a aby se předešlo zbytečné střelbě, tak se ohlašuje přítomnost více osob.

Cítím Filipovu ruku, kterou mi dává pod tričko a hned zvedám oči se smíchem. "Přestaň." Zasmál se zpátky a nahmatává přesku mé vesty a kontroluje její pevnost. "Netušim, na co hned myslíš." Se smíchem na mě pohrdavě kouká a já se pořád směji.

"Mohla bych ti říct žádný blbiny, ale to k ničemu nepovede." Sleduji ho, jak si svojí zbraň zastrkuje pod bundu, a to pod ruku, kde má na ni připravený speciální popruh. Já dělám to stejné a oba dva čekáme na Ondrův pokyn. A ano, musím tu zbraň s sebou nosit i když jsem z ní nikdy na nikoho nevystřelila. Musím - přesně tak, kdybych se kdekoliv ukázala bez ní tak by to budilo pocit toho, že jsem bezbranná a to nejsem ani bez ní.

Znovu se na něj koukám a v jeho úsměvu vidím odlesk jeho zlatých zubů s diamanty a musela jsem se znovu zasmát. "Nedělej herečku, líbí se ti to." Říká sebevědomě protože ví, že má pravdu. Oblečení a doplňky, které na sobě má by se dalo vyčíslit statisíci ale je pravda, že tohle všechno mám fakt ráda, a to nejen u něj ale i u ostatních kluků.