Different Life

24. Koukni do mých očí

Vidím, jak si do mého výhledu někdo stoupá a pokouším se přeostřit na osobu přede mnou. "Eli." Vtahuje mě do reality Jakubův hlas a já ho pořádně poslouchám. Očima se dostávám až k jeho obličeji  a cítím se špinavě, jako nikdy. "Koukni do mých očí." Pobízí mě a já zvedám hlavu k němu. Jeho oči jsou v tuhle chvíli tak v klidu, a jeho obličej je naprosto uvolněný. "Nekoukej jak to tu vypadá." Řekl potichu a já pořád sleduju jeho oči, zatímco kluci okolo začali něco dělat.

"Zvládla jsem to? Opravdu je mrtvej?" Ptám se ho a Kuba přikyvuje, ale neztrácí se mnou oční kontakt. Já vystupuji vedle něj, abych se na toho bastarda podívala ještě naposledy a vidím, jak mu jeho hlava bezvládně trčí dozadu. "Jsem ráda." Říkám nahlas a upřímně.

"Na nikoho nesahej, máš na sobě všude krev." Říká mi Ondra, který jde okolo a já se zamračila. Svojí? Proč bych na sobě měla svojí krev, probůh? Přecházím k autu, které je zaparkované uvnitř a v odrazu okénka vidím svůj obličej, který je pokrytý krví v podobě jemných kapiček, jakoby na mě někdo stříkal štětcem při hodině výtvarky. Dál si prohlížím své oblečení a všímám si, že jeden rukáv mám totožně zaprasený a já nemůžu uvěřit tomu, že mám na sobě cizí krev. Krev člověka, kterýho jsem zastřelila mezi oči.

Vidím Kubu, který něco vyndavá z auta a jde ke mně. "Oblečení sundat, spálí se se zbytkem." Oznamuje mi a já jsem zmatená. Proboha, nikdy při takovýhle akcích nepřemýšlím, tak co mám teď dělat? Jakože se tady mám převlíct? "Hej, buzíci, otočit." Volá v prázdném kousku haly Kuba na ostatní a oni se zasmáli. Když ale vidí, že je to kvůli mně, tak se otáčejí a nenadávají. "Jak poslušný pejsci." Usmál se sám pro sebe Kuba.

"Drž hubu, to není kvůli tobě!" Volá na něj se smíchem Filip, který je otočený. Stojím zády k autu a přesně přede mnou stojí Jakub - kdyby náhodou. Ani by mi nevadilo, kdyby mě viděli bez oblečení, vlastně bych si ani nevšimla, kdyby se z nich někdo otočil, protože sleduju jen jeho.

Jelikož jsem dostala pokyn, abych se nikoho a ničeho nedotýkala, tak se nesmím přidržovat ani auta, ani Kuby. On přede mnou drží černý pytel, který otevírá. Já si sundavám tričko a Kuba mi nekouká nikam jinam než do očí, ale u toho se začal usmívat. Já na něj jen se smíchem vrtím hlavou a sundavám si podrpsenku, kdy obě dvě věci házím rovnou do pytle. "Neměl by ses taky otočit?" Ptám se ho potichu a on se trochu zasmál.

"S tím ani trochu nepočítej." Ihned mi odpovídá a já se potichu zasmála.

"Dej si načas! Už ti to trvá jenom 40 hodin!" Volá Ondra, který je s kluky otočený a já se zasmála nahlas.

"Klid!" Volám na ně zpátky a Kuba mi pomáhá omýt si vodou obličej a hlavně ruce.

"To je zkurveně studený." Pošeptala jsem se a on se zasmál.

"Až přijedeme zpátky, tak se musíš umýt pořádně, ale teď pro jistotu." Dává mi okolo krku ručník a pomáhá mi si vydrhnout ruce dezinfekcí. Možná to nepomůže na 100%, ale lepší, než aby mě někde viděli s obličejem od krve. Když jsem na první pohled čistá, tak mi Kuba podává tričko. "Něco pod to?" Ptám se ho a on dělá výraz, jakože s sebou nic, jako novou podprsenku nemá. Udělal to schválně a moc dobře to věděl. "Fajn, jak chceš." Sleduji ho se zapáleným výrazem a on mi pořád kouká do očí.

Když se dopřevlékám, tak pytel s mým oblečením včetně bot dáváme ještě do jednoho pytle a nakládáme to do auta. Mohli bychom to nechat tady, ale to by byla jediná věc, která by mě přímo spojovala s tělem, a kdyby se to kdokoliv dozvěděl, tak by to mohl využít proti nám.