Different Life

11. Plán je jasný

On jen nesouhlasně vrtí hlavou a věnuje mi svojí plnou pozornost. "Pouč mě." Kývu na něj. Tak ať mi teda řekne, o co tady celou dobu jde, když nejsem schopná to pochopit.

"Uvědom si už konečně, že tady nejde ani o Filipa nebo o Jakuba, tady jde o tebe." Říká mi, jakoby to snad bylo jasný a já na něj koukám, jako na debila. Opravdu jsem dneska tak vypnutá a zpomalená? "Od tý doby, co jsi se k nám přidala máme přehled o penězích, všechno šlape jak má, nikdo se nás nepokouší ojebat, máme záložní plány a spoustu věcí legální cestou, lidi co sedí jsou na dobrý cestě dostat se ven a ty tady pak riskuješ takovýmahle blbinama?"

Počkat cože? Co se to tady teď děje?

"Víš, co by se stalo, kdyby si nebyla naší součástí a Jakub se takhle vypařil? Byznys by se pomalu ale jistě rozsypal a nebudu ani mluvit o tom, že by většina z nás byla ušňupaná." Vrtí hlavou a vypadá, že je naštvaný. To jako na mě? "Jde tady o tebe, všichni o tebe máme strach, protože si se pro nás stala tou nejdůležitější osobou a nemůžeme dopustit, aby se ti něco stalo. Jde tady jen o tebe a ne o rozkazy a příkazy z jiných stran. Všichni to vidíme stejně a myslíme si to stejný. Chápeš to už sakra? Jde nám o tebe a ne o názor někoho jinýho. Znamenáš a jsi pro nás víc, než si myslíš, pro celej tenhle label, tým a rodinu." Říká mi a můj hněv se mění na čistou radost. I přes to stejně pořád nehybně sedím a sleduji ho.

"Kuba a Filip se k tobě chovají takhle, protože tě k tomu všemu mají rádi, ale není to jenom tím. Nejsi věc ani trofej, ale máš pro nás nevyčíslitelnou cenu, Eli." Dokončuje tohle všechno Andre a i když by někoho jiného ta poslední věta naštvala, tak mě hřeje u srdce ještě víc.

Nastává mezi námi ticho, není nepříjemné - spíš si jen potřebuji to co řekl v hlavě urovnat. "A ty pak uděláš takovouhle kokotinu." Teď už se na mě usmál a vrtí hlavou. "Od Kuby jsme zvyklí, že je často nepředvídatelnej a riskuje, ale u tebe ne Eli a vím, že my tě nemůžeme pořád držet zpátky a nepouštět tě k tomu. Je to špatně - my to víme, ale-" Chce pokračovat a já ho ale objímám a přerušuji ho tím.

Měla jsem z tohohle celýho pocit, že na mě dávají pozor na pokyn někoho jiného, ale bylo to z jejich vlastní iniciativy a to mě těší. Oni ví, že potřebuju od někoho chránit, protože myslím spíš na ně, než na sebe. 

***

"Kdybychom věděli, že budeš takhle hodná, tak dáme víc úsilí do toho, aby se Kuba ukázal dřív." Říká Ondra a přijde mu to vtipné.

"Dneska mě nenasereš." Posílám mu vzdušnou pusu, zatímco ke stolu nesu tašku, která obsahuje to nejdůležitější pro dnešní den. "Safe?" Věnuji pohled Kubovi, protože on je ten, který je tu nejdéle a on přikyvuje. Ani včera neříkal nic, že by to tu mělo být napíchnuté. Proto taky moc nemůžeme komunikovat přes telefony, aby nevěděli kde se zase objevíme a co máme za lubem. "Super." Přikyvuji a doprostřed stolu vysypávám obsah černé tašky. Každému z kluků dávám klíč od jedné dodávky, kterou budou řídit. "Snažila jsem se tak trochu sestavit plán, a pokud by to podle něj šlapalo, tak jsme za vodou. Jsem otevřená všem připomínkám a poznámkám, je to jen moje vize, vlastně jsme se o tom dneska ráno bavili s Andrem." Upozorňuji kluky a oni sborově přikyvují, že můžu mluvit. 

"Každý naložíte auto na adrese, kterou všichni znáte, hlavně žádný navigace ani telefony. Nesmíme jet společně a hlavně se tam nesmíme ani potkat. Nic by nám hrozit nemělo, ale nechci to riskovat ani tady, ani v Čechách. Na tohle jste zvyklí." Podávám každému z kluků starý tlačítkový telefon, který je sice taky vystopovatelný, ale nezanechává za sebou takovou silnou stopu, jako dnešní technologie. "Moc dobře ví, kde jsme a kde se pohybujeme, ale nepotřebuju aby nás odposlouchávali a omylem se něco provalilo." 

"Jestli správně počítám a vidim, tak mi tu chybí klíčky od auta pro tebe." Dodává Ondra, který se trochu houpe na židli a vidím Andreho, který se zamračil. Filip chce něco říct - asi určitě že nesouhlasí s tím, co jsem vymyslela i když to ještě ani neslyšel, ale Andre mu dává ruku na rameno, aby mlčel. 

"Eli?" Vyzývá mě Kuba, když chvilku mlčím.

"Pokud zůstanu na hranicích po dobu, kdy se uskuteční převoz, tak budeme víc v bezpečí, a-" Chci pokračovat, ale v tuhle chvíli je to Kuba, který mě přerušuje. 

"Ne." Utíná mojí větu a kluci okolo stolu mlčí. 

"Můžeme z toho vyždímat ještě víc. Takže-" Chci tu větu dokončit, ale Kuba nesouhlasně vrtí hlavou. 

"Nebudeš nikde sama, nevěřím jim ani hovno." Obhajuje si svůj názor a kluci s ním souhlasí. 

"Necháš mě to, kurva, doříct?" Ptám se ho a zakládám si ruce na prsou, on jen krčí rameny a kouká mi přímo do očí. "Pokud tam zůstanu, tak nám nechají víc času - nic jinýho v tom není, aby měli záruku, že to utneme v předem domluveným čase." Říkám jednoduše a kluci všichni zvedají ruku se zatnutou pěstí nad sebe. Každý z nich až do posledního. 

"Tohle se mi nelíbí, radši toho převezeme míň s jistotou." Říká Kuba nahlas a koukám se na Andreho, který nesouhlasně vrtí hlavou. 

"Dobře, rozhodnuto. V tom případě jsem to vymyslela i pro tuhle možnost, takže Kuba, Ondra a Aleks pojedou na jedno místo, já, Filip a Andre pojedeme na další místo vyzvednout věci. Přes hranice pojedeme na přeskáčku podle toho, kde jsme nabírali - Kuba pojede první, potom já, Ondra, Filip, Aleks a poslední Andre. Zatím fajn?" Ptám se a svůj pohled teď věnuji Kubovi, který na mě kývl. Věděla jsem, že ten předchozí plán nevyjde, ale stejně jsem to chtěla zkusit. 

"V každým autě je nastavená adresa, kam má každý z nás dojet a předat tam zásilky z auta do jiného. Samozřejmě nejsme dementi a nikdo z nás tam nepojedeme, ale potřebuju tam nechat nějakou pomyslnou zastávku aby si na první pohled mysleli, že nás mají alespoň trochu pod kontrolou. Každý z vás zastaví na jedné z těhle benzínek, všechno je tam zařízený a jediný co musíte udělat je vystoupit, nechat tam všechno, nastoupit do auta co tam bude připravené a odjet zpátky do studia, kde se všichni sejdeme. Jednoduchý." Ukazuji jim na mapě, kde jsou benzínky. 

"Kilien a Lou se se mnou spojili a říkali, že jsou s tebou domluvení na tom, že pomůžou. Ty překontrolují to, co přišlo na pravý místo a hotovo." Oznamuji jim a koukám při tom na Kubu. 

"Na benzínce budeme přestupovat do jinýho auta? Všude jsou tam kamery." Vrtí hlavou Ondra a já se usmála, protože jsem na tenhle dotaz čekala. 

"Trefa, o to nám taky jde. Každý z vás dostane přesné místo, kde auto nechá. Shodou okolností při vystupování z dodávky budete stát za autem, přes které nejde vidět ale přejdete do auta, které bude přímo pod kamerami. S naloženým autem odjede jeden z našich kluků a každý z nás bude na záznamu čistě vidět, jak odjíždí v naprosto prázdném čistém autě. Počítám tady s tou možností, že my jsme jim důležitější než pár set kilo drog naložených v autě. Pokud to bude ale naopak, tak v autě plným drog už nesedíte a jsou tam kluci který s tímhle rizikem počítají."

"To zní dobře." Přitakává Andre a já se usmála. 

"Nechají nás čistě projet hranice, ale nechce se mi věřit tomu, že se pak nebudou snažit aby se něco posralo, nebo nás alespoň nehlídali. Takže musíme jet podle předpisů, bez chlastu a hlavně beze zbraní. Tady fakt ne." Zdůrazňuji a Filip zvedl obočí. "V autě za hranicema budeme mít zbraň, ale tady to nejde riskovat. Teda jestli chcete, tak můžeme, ale nevidím v tom nic dobrýho." Vrtím hlavou. 

"Radši pojedeme beze zbraní, než aby jsme tě tam s nima nechali." Říká Aleks a kluci přikyvují. 

"Žádný kokotiny." Věnovala jsem každému z nich jeden dlouhý pohled a Filip se ironicky zasmál.

"To si nám zrovna řekla ty?" Provokativně se mě ptá.

"Opravdu mě nenaserete, ať se budete snažit jakkoliv." Říkám mu se smíchem.