Different Life

16. Co v tom bylo?

Holky už dorazily za námi a momentálně sedíme na terase a jelikož je venku snesitelná teplota a všichni máme mikiny, tak si myslím že tu vydržíme dost dlouho. Kluci byli až tak akční, že rozdělali 2 vodnice, přičemž do jedné dali trávu a u té další mysleli i na nás, tudíž ta je jen s ochuceným tabákem.

Kuba sedí vedle mě a má ruku na opěradle mojí židle, takže se mě vlastně nedotýká, ale je u mě blíž, než kdokoliv jiný. Ivy sedí naproti mně, mezi Kilienem a Sofi, a Sofi má po své druhé ruce Filipa. Filip mě často sere ale musela jsem uznat, že jsem to dneska fakt přehnala a musím říct, že k mým sestrám se chová hezky. Holky si samozřejmě chtěly taky zahulit, takže jsem si s nima dala hodně slabý brko, který na nás ale působí tak či tak.

Kilien má na hlavě kšiltovku a vidím, jak se směje s Ivy. Je prostě takový a nikoho z nás nepohoršuje, když má u stolu čepici, protože to kluci mají často taky tak. Je to součástí jeho stylu a je na to zvyklý hlavně z toho důvodu, že má rád svoje soukromí a mimo jeho domov je nosí pořád.

Když vidím, jak se Filip, Ondra, Vojta a Kuba zvedají, tak je mi jasné, co jdou dělat. "Za chvíli jsme tady." Říká mi zezadu Kuba do ucha a já se usmála.

"Děkuju." Odpověděla jsem mu a oni mizí uvnitř domu. Jsem ráda, že jsme se dostali do stádia, kdy mi alespoň někdo řekne, když si jdou něco dát.

"Kam odešli?" Mračí se na mě Sofi a já se zasmála. Samozřejmě, že se mě zeptala, ale já místo odpovědi jen vrtím hlavou, aby to teď neřešila. Kilien se nahýbá k Ivy a něco jí šeptá a potom i Sofi, kdy se na mě obě mračí. Potom se ale obě dvě začali smát a souhlasí s Kilienem.

"Co jim tam vyprávíš." Zasmála jsem se a beru prázdné skleničky. "Za chvíli jsem tady." Odcházím do kuchyně, kde do každé ze sklenic dávám led a sklenice dál plním. Když kluci společně vychází z koupelny, tak jim ukazuji aby si každý z nich po cestě vzal sklenici. Kluci si jeden po druhém berou drink a odchází zpátky na terasu. Jako poslední vychází Kuba a já stojím zadkem opřená o kuchyňskou linku. Když si mě všímá tak si stoupá naproti mně.

Na obličeji má blažený úsměv a vidím, jak se mu lesknou jeho zuby. Když se ke mně ale Kuba přibližuje, tak já trochu uhnula. On se v tom důsledku začal smát a i když nevypadá, tak je to všímavý kluk. "Stydíš se za mě snad?" Pořád se směje a hraje si se svým dolním rtem. "Pro tebe už jsem taky potetovanej kriminálník?" V jeho tónu hlasu slyším jeho pobavení a já se zasmála.

Vůbec to není o tom, že bych se za něj styděla - to absolutně ne, ale jen teď nemám moc náladu na nic. Mám strach, co se stane s holkama a do čeho by se tady s náma mohli namočit. Stačí, že táta dělá něco podobnýho a vystavuje je bůh ví čemu. Když přede mnou ale stojí Kuba, tak se nedokážu soustředit na nic jiného.

Tenhle kluk si opravdu prošel peklem. Jako o malýho se o něj táta nestaral, musel se postavit na vlastní nohy a jeho mamka byla jediný člověk, který ho podporoval. Odstěhoval se do jiného obrovského města s ničím a z toho vybudoval tohle všechno. Zjistil, že pro něj velký město není a proto jsme tady - průměrné městečko, ze kterého "shodou okolností" pochází spousta politiků, advokátů, nebo dalších známých lidí.

Proto chci být k holkám co nejvíc ohleduplná a chránit je od toho, od čeho můžu. To je taky jeden z důvodů, proč tam jezdím tak málo. Vím, že to asi není dobrý argument, ale je opravdu dobře, když toho ví méně. Je mi jasné, že je nemůžu uchránit od ničeho na furt, ale chci se o to co nejvíc snažit.

"Nemůžeš ovlivnit všechno, co se u nich děje - hlavně když tam nejsi." Říká mi Kuba, zatímco mě otáčí tak, abych viděla skrz prosklené dveře na terasu a zezadu mi dává ruce přes ramena, kde mě objímá. Co se to děje? Tenhle kluk mi čte myšlenky, nebo jsem až tak moc čitelná?